Jak to bylo na Moravě s Betula humilis a o jejím významu

Bříza nízká (Betula humilis) je z území České republiky známa od roku 1855 (C. Schwippel), kdy byla nalezena na okraji bažiny v lesním komplexu východně obce Černovír u Olomouce. Bohužel populace se postupně zmenšovala, zřejmě poslední exemplář byl roku 1887 přesazen do soukromé zahrady.

Původně pravděpodobně rostla B. humilis ve slatinných podmínkách v asociaci svazu Alnion glutinosae, lemující trvale zavodněná místa (Calthion, Magnocaricion elatae, resp. Phragmition communis) na straně jedné a okraje lužního lesa (Ulmion) na straně druhé. Z dřívějších paleopalynologických rozborů (H. Salaschek a M. Puchmajerová) je zřejmé, že se jednalo o slatiny raně postglaciálního původu.

Již z té doby, celkem z různých důvodů, lze tamní trvalou existenci B. humilis předpokládat. Nepřímo pro to svědčí nálezy zbytků této dřeviny, jmenovitě z míst v jižních Čechách (K. Rudolph) a z česko-moravského pomezí (V. Kneblová-Vodičková). Velkou část postglaciálu však v daném prostoru B. humilis přežívala vlivem podmínek edafických, zjevně v značném rozporu s tamními podmínkami klimatu. Postupně se zvyšující rozsah a různost melioračních vlivů (odvodnění), vedl k jejímu ústupu až zániku. Představovala jeden z boreálních elementů, komponentu, kterého nemalá část je však v celé naší květeně nebo alespoň v některých územích hojně zastoupena.

Několik druhů právě tohoto geoelementu, podobně jako B. humilis, z naší květeny buď zaniklo nebo jsou téměř na prahu takové situace (příkladně Cimicifuga europaea. Conioselinum tataricum, Geum aleppicum, Ligularia sibirica. Linnaea borealis, Lonicera caerulea a Polemonium caeruleum).

Článek je součástí digitální knihovny MZK, dostupný zde.