polyploidie

Endopolyploidie v přírodních populacích diploidních rostlin a jejich polyploidních příbuzných.

Autor(ka)
Rohel, Jaroslav
Rok
2026
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Endopolyploidie označuje duplikace genomu v somatických buňkách, které nejsou následovány dělením jádra ani buněk samotných. Tyto duplikace mohou nastávat jen v některých buňkách a orgánech, často i opakovaně. Současné práce ukazují, že endopolyploidie bývá nižší u polyploidních rostlin a její intenzita může kolísat v závislosti na různých environmentálních faktorech nebo se stářím orgánů. Závěry těchto prací ale bývají výsledkem studia několika modelových druhů, často pěstovaných v laboratorních podmínkách a je otázkou, nakolik jsou zobecnitelné a aplikovatelné na volně rostoucí rostliny. Práce také nemívají jednotnou metodiku a jsou vzájemně obtížně porovnatelné. V této práci bych chtěl systematicky a reprezentativně otestovat vliv polyploidie, orgánu, jeho stáří a efekt rozdílných lokálních podmínek na míru endopolyploidie u volně rostoucích rostlin. Tato práce má za cíl detekovat hlavní faktory zodpovědné za variabilitu v endopolyploidii u rostlin, zjistit míru endopolyploidie v přírodních populacích a optimalizovat výběr vhodných orgánů pro další systematický výzkum. Do porovnání jsem zahrnul 43 dvojic diploidních a jim blízce příbuzných polyploidních taxonů z 25 čeledí semenných rostlin. U každého taxonu byla pomocí průtokové cytometrie stanovena míra endopolyploidie u tří rostlin z kontrastních ekologických podmínek v rámci jedné lokality. Pro každou rostlinu byla endopolyploidie analyzována ve třech různě starých listech, odděleně v řapíku a listové čepeli. Míra endopolyploidie se nejvíce lišila mezi orgány, výrazně vyšší byla zpravidla v řapíku než v čepeli a mírně nižší u horních (mladších) listů. Diploidní taxony měly vždy více endopolyploidie než jim blízce příbuzné polyploidní taxony a míra endopolyploidie také obecně klesala s velikostí genomu. Rozdíly v endopolyploidii mezi rostlinami na lokalitě byly většinou malé (nejmenší rozdíly byly u prostředních listů) a bez jednoznačného vztahu k podmínkám prostředí. Práce potvrdila významný vliv orgánu, stupně polyploidie a pozice listu (stáří) na pozorovanou míru endopolyploidie. Malá variabilita endopolyploidie v přírodních populacích naznačuje její genetickou determinovanost a možné využití jako traitu v ekologických studiích. Metodicky se pro další práce jeví jako nejlepší využívat pro měření endopolyploidie prostřední listy na rostlině, zejména pak jejich řapíky.

Phylogenetic Studies in the Polyploid Genus Curcuma L.

Autor(ka)
Záveská, Eliška
Rok
2014
Typ práce
Dizertační práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky.
Poznámky a/nebo abstrakt

Tato práce je souhrnem mých dosavadních molekulárních studií rodu Curcuma, které probíhaly od roku 2007, a je těsně propojena s dříve započatými studiemi tohoto rodu z hlediska jeho taxonomie a nomenklatury (Jana Leong-Škorničková, od roku 2000).

Triploidní rostliny: bariéra nebo prostředník genového toku u diploidně-polyploidních druhů?

Autor(ka)
Voltrová, Alena
Rok
2021
Typ práce
Bakalářská práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky.
Poznámky a/nebo abstrakt

Cílem této práce je zaměřit se na znalosti o evolučním významu triploidních rostlin, způsoby jejich vzniku a mechanismy, které tomu zabraňují, a dále se pokusit zodpovědět otázku, zda triploidi hrají spíše roli prostředníka či bariéry v genovém toku mezi populacemi, které se liší počtem chromozomových sad (diploidními a tetraploidními). Produkce neredukovaných gamet je považována za hlavní způsob vzniku triploidů v jinak diploidních populacích, kdy dojde ke splynutí gamety haploidní a diploidní. Naopak ve smíšených di-tetraploidních populacích triploidi vznikají hybridizací. Frekvence vzniku a reprodukční úspěšnost triploidů snižuje celá řada reprodukčních bariér, a to pre- i postzygotických, z nichž nejvýznamnější je tzv. triploidní blok způsobený nevybalancovaným poměrem původně mateřských a otcovských genů ve výživovém pletivu endospermu. Ačkoliv vznik triploidů je doprovázen mnoha bariérami, které mají za následek jejich sníženou životaschopnost a fertilitu, hrají triploidi v populacích podstatnější roli, než by se mohlo na první pohled zdát z jejich zpravidla vzácného výskytu v přírodě. Jako prostředník genového toku slouží v případě, že skrze tzv. triploidní most zprostředkovávají tok genů mezi sudými ploidiemi. Naopak četnost jejich formace a plodnost do značné míry přímo určuje sílu bariéry v křížení mezi ploidiemi, a tedy stupeň do něhož v daném systému pokročila polyploidní speciace.