vegetation

Klimatická změna v suchých trávnících: Kdo zvítězí a kdo prohraje?

Autor(ka)
Kopčan, Branislav
Rok
2026
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Narůstající teploty a s nimi spojený stres způsobený suchem postupně nabývají na významu, zejména v suchých biotopech, jako jsou třeba temperátní suché trávníky. Porozumění jejich vlivu na jednotlivé druhy je však obtížné, protože jednotlivé druhy odrážejí sezónní dynamiku výkyvů počasí. Některé druhy se proto mohou novým podmínkám přizpůsobit posunem fenologie nebo posunem do mikroklimaticky příznivějších stanovišť. Abychom mohli posoudit, které druhy se stanou v kontextu klimatické změny relativními vítězi a které naopak poraženými, se zohledněním těchto faktorů, založili jsme v roce 2021 dlouhodobý terénní monitoring trvalých ploch ve třech typech suchých trávníků na jihovýchodě České republiky. Na základě mikroklimatických teplotních dat a monitoringu vegetace s dvouměsíční frekvencí jsme pomocí binomických smíšených modelů detekovali optimální teploty růstu jednotlivých druhů. Následně jsme z pomocí projekcí makroklimatického vývoje teplot vypočítali budoucí mikroklimatické podmínky a využili je k simulaci počtu růstových dní pro jednotlivé druhy. Naše mikroklimatické modely odhalují asymetrický vztah mezi makroklimatem a mikroklimatem, s lokálně tlumenými teplotami v zimě, a naopak amplifikovanými teplotami v létě. To vede k postupnému zhoršování podmínek v létě což způsobuje, že se pro většinu druhů zkracuje období vhodné pro růst. Nejvýraznější poklesy jsme zaznamenali ve středním scénáři vývoje změny klimatu (SSP2-4.5). V tomto scénáři prodloužení růstového období na jaře a na podzim nedokáže u většiny druhů kompenzovat letní ztráty. Pokles růstu byl konzistentní pro většinu růstových strategií, ale lišil se mezi vegetačními typy. Tyto výsledky naznačují, že prodloužení a intenzita letního stresu se v brzké budoucnosti stane hlavní hrozbou pro suché trávníky ve střední Evropě a může vést k tomu, že se druhy ocitnou v podmínkách, na které nejsou adaptovány, a mohou být proto vystaveny zvýšenému konkurenčnímu tlaku.

Biogeografické vazby a ekologické niky alpínských a subalpínských rostlin v balkánských pohořích.

Autor(ka)
Vrábel, Branislav
Rok
2026
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Alpinská a subalpinská rostlinná společenstva balkánských pohoří mají mimořádnou floristickou diverzitu, která je formována interakcemi mezi současnými environmentálními podmínkami a dlouhodobými historickými procesy. Přes značný biogeografický význam tohoto regionu nebyly dosud provedeny kvantitativní analýzy propojující velkoplošné rozšíření druhů s lokálními environmentálními gradienty. V této studii jsem klasifikoval 596 rostlinných taxonů zaznamenaných ve 355 vegetačních snímcích v Dinárských Alpách v severní Černé Hoře do šesti biogeografických elementů: Pyrenejsko-alpsko-karpatský, Dinárský, Široce rozšířený boreálně-temperátní, Arkticko-alpinský, Temperátní evropský a Temperátní horský, a to na základě hierarchického shlukování dat o společném výskytu druhů získaných z databáze GBIF. Následně jsem zkoumal, jak tyto elementy reagují na lokální environmentální gradienty pomocí redundanční analýzy, beta regrese a rozkladu variance, přičemž prediktory zahrnovaly průměrnou roční teplotu, pH půdy, topografickou vlhkost, expozici vůči větru, členitost reliéfu, tepelnou energii a pokryvnost vegetace. Výsledky ukazují zřetelnou ekologickou diferenciaci mezi biogeografickými elementy. Pyrenejsko-alpsko-karpatský a Arkticko-alpinský element jsou primárně vázány na chladná a větru exponovaná stanoviště. Dinárský element vykazuje nejsilnější vazbu na vápnité substráty, řídký vegetační kryt a členitý terén. Široce rozšířený boreálně-temperátní element byl vázán na místa s kyselou půdou, velkou pokryvností vegetace a vysokým indexem topografické vlhkosti. Temperátní elementy jsou vázány na teplejší a bázemi bohatší stanoviště. Klasifikace rozlišila osm typů vegetace, které vykazovaly odlišné biogeografické složení, přičemž každý typ obsahoval charakteristickou kombinaci biogeografických elementů. Tyto výsledky ukazují, že biogeografické elementy definované na základě dat o velkoplošném rozšíření spojují lokální ekologické preference, a nabízejí tak rámec pro propojení makro ekologických vzorců s procesy utváření společenstev v horských ekosystémech.

Alpínská a subalpínská vegetace hory Midžur, Stara planina, Bulharsko.

Autor(ka)
Szokala, Daniel
Rok
2022
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Tato práce se zabývá klasifikací alpínské a subalpínské vegetace v Západní Staré Planině, zejména v oblasti hory Midžur. Zájmová oblast je unikátní svojí geografickou polohou u severovýchodní hranice Balkánského poloostrova a podložím kyselých sedimentárních hornin. Souvislý stupeň subalpínské vegetace se rozprostírá od ~1700 m n. m. po nejvyšší vrcholky. Alpínská vegetace se vyvíjí pouze ostrůvkovitě v oblastech se specifickými geomorfologickými a půdními podmínkami.