Šumava

Mikrostanoviště jako určující faktor diverzity mechorostů na tlejících kmenech jehličnanů.

Autor(ka)
Ratajová, Kristinýna
Rok
2026
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Pralesovité porosty představují hotspoty biodiverzity pro řadu organismů, včetně mechorostů. Mechorosty jsou zde vázány především na stromy velkých průměrů a kontinuální dostupnost velkého množství tlejícího dřeva. Oproti hospodářským lesům, právě na těchto substrátech vytvářejí plně vyvinutá a druhově bohatá společenstva. Tato práce se zaměřuje na společenstva epixylických mechorostů na tlejícím dřevě jehličnanů (jedle a smrku) a to především s důrazem na, často opomíjenou, variabilitu na malé škále v rámci jednotlivých kmenů. Výzkum zahrnoval detailní průzkum 66 ležících kmenů ve třech pralesovitých rezervacích na Šumavě a v Novohradských horách. Jemná škála byla zachycena pomocí 604 fytocenologických snímků (30×50 cm) zaznamenaných na kmenech. Druhové složení bylo na úrovni mikrostanovišť, ovlivněno stupněm rozpadu dřeva, zastíněním stromovým patrem nebo pokryvností kůry a lišejníků. Klíčovým faktorem pro společenstva byla jejich konkrétní pozice na kmeni. Na vrchních stranách a ploškách s mírnějším sklonem dominovaly především větší kompetičně zdatnější mechorosty, zatímco menší druhy, druhy s vegetativními propagulemi a játrovky preferovaly k disturbancím náchylnější boční strany. Játrovky navíc vykazovaly afinitu k severně orientovaným ploškám. Boční strany byly častěji osidlovány vlhkomilnějšími a stínomilnějšími druhy. Nejvyšší druhová bohatost byla zaznamenána ve středních stadiích rozpadu při relativně nižším zastínění stromovým patrem a vyšší pokryvnosti lišejníků. Pro bohatost ohrožených druhů byla navíc klíčová i přítomnost míst bez kůry a preferovaly boční pozice na kmeni. Celková druhová bohatost kmenů pak rostla s heterogenitou enviromentálních proměnných, a to především stupně rozpadu a pokryvnosti lišejníků. Výsledky ukazují, že variabilita prostředí i na malé škále formuje společenstva epixylických mechorostů. Mrtvé dřevo tak nepředstavuje homogenní substrát, ale komplexní systém, jehož heterogenita zásadně podporuje epixylická společenstva, včetně vzácných a ohrožených druhů.

Vliv intenzivní turistiky na fytobentos horských vrchovišť.

Autor(ka)
Svátková, Renata
Rok
2009
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky.
Poznámky a/nebo abstrakt

Liší se druhové složení fytobentosu v tůňkách podél turistických cest liší od tůněk v centrální části rašeliniště?

Ohrožené druhy rostlin v národních parcích ČR: srovnání z pohledu chráněných fenoménů a managementových přístupů.

Autor(ka)
Rejzková, Tereza
Rok
2013
Typ práce
Bakalářská práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Ústav pro životní prostředí.
Poznámky a/nebo abstrakt

Práce si klade za cíl přispět k v současné době vedené odborné ochranářské diskusi o otázce, do jaké míry národní parky (nejen v ČR) slouží k ochraně přírodních procesů a do jaké míry k ochraně druhové/habitatové diverzity (např. Härtel 2009a, 2009b). Ochranářským východiskem je systém managementových kategorií Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) (Dudley 2008). Obecné ochranářské dilema mezi konceptem divočiny a ochranou diverzity aktivním managementem (Härtel et Křenová 2009) je dnes akcentováno zejména entomology. Tato práce má přispět k této problematice na základě botanických údajů s využitím dat o ohrožených druzích rostlin (Grulich 2012) (včetně chráněných) ve čtyřech národních parcích ČR. Ohrožené druhy představují vedle ochrany procesů a ochrany diverzity neživé přírody (geodiverzity) jeden z předmětů ochrany národních parků. Počty těchto ohrožených druhů v jednotlivých národních parcích stejně jako druhové složení této skupiny ilustruje podstatné biogeografické rozdíly mezi českými národními parky a velmi odlišné přírodní fenomény, které tyto parky chrání. Srovnání výskytu ohrožených druhů v českých národních parcích a stanovištních nároků těchto druhů umožní ale také zjištění, do jaké míry je výskyt těchto druhů vázán na managementové zásahy v národních parcích (ať již ochranářsky cílené či v důsledku existujících či historických hospodářských aktivit) a do jaké míry naopak jiné ohrožené druhy prosperují na stanovištích ponechaných samovolnému vývoji (tzv. bezzásahová území). Základní analýza skupiny ohrožených druhů vyskytujících se ve čtyřech českých národních parcích tak může přispět ke zřetelnějšímu pohledu na rozdíly v managementových přístupech mezi českými národními parky a přispět tak k současné diskusi ohledně zařazení českých národních parků dle managementových kategorií IUCN.