NPR Žofínský prales

Mikrostanoviště jako určující faktor diverzity mechorostů na tlejících kmenech jehličnanů.

Autor(ka)
Ratajová, Kristinýna
Rok
2026
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Pralesovité porosty představují hotspoty biodiverzity pro řadu organismů, včetně mechorostů. Mechorosty jsou zde vázány především na stromy velkých průměrů a kontinuální dostupnost velkého množství tlejícího dřeva. Oproti hospodářským lesům, právě na těchto substrátech vytvářejí plně vyvinutá a druhově bohatá společenstva. Tato práce se zaměřuje na společenstva epixylických mechorostů na tlejícím dřevě jehličnanů (jedle a smrku) a to především s důrazem na, často opomíjenou, variabilitu na malé škále v rámci jednotlivých kmenů. Výzkum zahrnoval detailní průzkum 66 ležících kmenů ve třech pralesovitých rezervacích na Šumavě a v Novohradských horách. Jemná škála byla zachycena pomocí 604 fytocenologických snímků (30×50 cm) zaznamenaných na kmenech. Druhové složení bylo na úrovni mikrostanovišť, ovlivněno stupněm rozpadu dřeva, zastíněním stromovým patrem nebo pokryvností kůry a lišejníků. Klíčovým faktorem pro společenstva byla jejich konkrétní pozice na kmeni. Na vrchních stranách a ploškách s mírnějším sklonem dominovaly především větší kompetičně zdatnější mechorosty, zatímco menší druhy, druhy s vegetativními propagulemi a játrovky preferovaly k disturbancím náchylnější boční strany. Játrovky navíc vykazovaly afinitu k severně orientovaným ploškám. Boční strany byly častěji osidlovány vlhkomilnějšími a stínomilnějšími druhy. Nejvyšší druhová bohatost byla zaznamenána ve středních stadiích rozpadu při relativně nižším zastínění stromovým patrem a vyšší pokryvnosti lišejníků. Pro bohatost ohrožených druhů byla navíc klíčová i přítomnost míst bez kůry a preferovaly boční pozice na kmeni. Celková druhová bohatost kmenů pak rostla s heterogenitou enviromentálních proměnných, a to především stupně rozpadu a pokryvnosti lišejníků. Výsledky ukazují, že variabilita prostředí i na malé škále formuje společenstva epixylických mechorostů. Mrtvé dřevo tak nepředstavuje homogenní substrát, ale komplexní systém, jehož heterogenita zásadně podporuje epixylická společenstva, včetně vzácných a ohrožených druhů.