management

Práce se zabývá hlavními ekologickými faktory ovlivňujícími nivní vegetaci na lokalitě v intravilánu obce Řevnice nazývané V Tůních. Jedná se o zbytek starého říčního ramene řeky Berounky jehož osu tvoří levotočivá tůň k níž přiléhá měkký vrbo-topolový luh a luční společenstva. Lokalita je velmi ovlivněna lidskou činností a tůň se začíná pomalu samovolně zazemňovat, součástí práce je návrh opatření na její ochranu. Byl uskutečněn fytocenologický průzkum, na jehož základě jsem vytvořila přehled rostlinných společenstev a mapu, kde se jednotlivá společenstva vyskytují. Sledovala jsem pH, vodivost, výšku hladiny, vlhkost a organickou hmotu v půdě všechny tyto faktory, podle ordinačního diagramu CCA, ovlivňují složení vegetace, přesto žádný z nich nebyl statisticky významný. Sledování historického vývoje rostlinného pokryvu na základě porovnání orotofotomap ze současnosti a z let l1950, 1976, 1985, 1994 a 2008 ukázalo, že v 50. letech byl mokřad zcela bez vegetačního krytu. Dnešní podobu získal díky zachovalým zbytkům vegetace z nichž se rozrostl a díky semenům a vegetativním orgánům, které odolaly silné urbanizaci území v 50. letech a tím podpořily vývoj společenstev. V navrhovaném managementu doporučuji odstranit či omezit výskyt invazních a expanzivních druhů rostlin, obnovit hydrologický režim území umělým prohloubením části tůně a po těchto podpůrných zásazích ponechat území samovolnému vývoji.

Invazní a vybrané nepůvodní rostliny jsou jedním z faktorů ohrožující biodiverzitu, jehož působení se pravděpodobně v budoucnu stane intenzivnější kvůli klimatické změně. Lokálně jsou tyto druhy rostlin schopné narušit látkové a energetické toky, změnit vlastnosti prostředí a ovlivnit (často negativně) statky a služby poskytované ekosystémy. Kvůli tomu se invazní druhy stávají cílem eradikačních a jiných zásahů, mající za úkol omezit početnost nebo rozšíření populace těchto druhů v invadované oblasti. I přes tyto snahy se rozšíření a množství invazních a nepůvodních druhů na různých místech světa zvyšuje. Větší globální propojenost, intenzivnější doprava napříč státy a kontinety podporuje šíření rostlin do nových oblastí. Je relativně málo případů úspěšných zásahů, které vedly k úplné likvidaci nepůvodních nebo invazních druhů rostlin na větších území. Značná část z těch úspěšných byla provedena na ostrovech. Neúspěch může být dán tím, že ve většině případů je nutné zásah opakovat a provádět kontroly na místě i několik let po provedení zásahu. Je tedy nutné, aby již při začátku eradikace existovala jasná představa, jak dlouho zde budou trvat následné práce, a aby zajistil dostatek finančního, personální i materiálního kapitálu. Překážkou pro úspěšný zásah také mohou být nedostatečné znalosti biologie druhu, proti kterému se zasahuje. Na území hlavního města Prahy je Magistrát nejvýznamnějším orgánem, který řeší problematiku invazních rostlin na území Prahy. V hospodářských lesích omezuje invazní druhy dřevin (např. trnovník akát, borovice černá) jejich smýcením, potlačením následného zmlazení těchto dřevin a výsadby jiných ideálně místně příslušných druhů. Na maloplošně chráněných území (MCHÚ) byly uzavírány dohody na likvidaci invazních rostlin. V posledních letech je množství těchto smluv výrazně nižší, podle sdělení z Magistrátu z důvodu malého výskytu invazních druhů na MCHÚ. Cíle mé práce jsou shrnutí dat týkající se zásahů proti invazním a nepůvodním rostlinám poskytnutých pražským magistrátem, částečné zmapování jejich výskytu v MCHÚ Prahy a zhodnocení efektivity provedených zásahů vůči těmto rostlinám. Práce navazuje na bakalářskou práci Terezy Novotné „Co ovlivňuje úspěch eradikace invazních druhů rostlin“ pod vedení Ing. Jana Pergla Ph.D. v roce 2014.

Bakalářská práce se zabývá aplikací pastevních managementů na polopřirozené trávníky České republiky. Jedním z jejích účelů je představit koncept využívání nevědecké literatury a zkušeností ochranářů „Evidence based conservation“, kterým je bakalářská práce inspirovaná. Tento koncept funguje na principu tvorby systematických review, využívajících mimo jiné i široké spektrum nepublikovaných zdrojů včetně osobních pozorování.

Místa narušená těžbou nerostných surovin zabírají již podstatnou část zemského povrchu. Spolu s opouštěním těchto míst po skončení těžby se řeší otázka obnovy rostlinných společenstev. Jedním ze způsobů takovéto obnovy je spontánní sukcese. Ta je ovlivňována četnými faktory, mimo jiné i zpětnou vazbou mezi rostlinou a půdou neboli plant-soil feedbackem, díky které může být sukcese zpomalována nebo urychlována. Chceme-li na místech obnovených samovolnou sukcesí zachovat určité travinné společenstvo, je vhodné zavést na lokalitě některý ze způsobů obhospodařování neboli managementu. Tím bývá nejčastěji kosení nebo pastva. Tato práce shrnuje poznatky o plant-soil feedbacku, sukcesi v lomech, různých způsobech managementu a jejich vlivu na rostlinná společenstva. Slouží jako teoretický základ k navazující diplomové práci na modelové lokalitě lomu Čeřinka v Českém krasu, kde mám v plánu fytocenologickým snímkováním sledovat vliv pastvy na rostlinné společenstvo a dále pomocí experimentů pozorovat vzájemný vliv plant-soil feedbacku a pastvy na růst rostlin.

V přírodní rezervaci Hutě na Žítkové se můžeme, podobně jako v jiných částech Bílých Karpat, setkat s mozaikou různě druhově bohatých luk s řadou vzácných a ohrožených druhů rostlin. Součástí této mozaiky jsou také trávníky, které byly v polovině 20. století rozorány a zemědělsky využívány jako pole. Následně ale byly ponechány ladem a jejich současná vegetace je utvářena sukcesními procesy. V posledních několika desetiletích je na nich aplikován stejný management (zejména kosení) jako na plochách tzv. kontinuálních luk — takových, které rozorány nebyly. Lze tedy předpokládat postupné přibližování druhového složení bývalých úhorů k cenným společenstvům druhově bohatých luk. Tato konvergence však nebyla zatím potvrzena, stejně tak nebylo testováno, které druhy jsou vázané na kontinuální a které na sukcesně mladší louky.V práci byl použit párový design sběru dat. Každý pár zahrnoval fytocenologický snímek segmentu kontinuální louky a bývalého pole. Plochy byly vybírány tak, aby ležely v co nejtěsnější vzdálenosti a v co nejpodobnějších podmínkách, co se týče např. sklonu a orientace svahu. Bývalá pole byla identifikována podle archivních leteckých snímků, zápisu v katastru nemovitosti, terénních příznaků, vzpomínek pamětníků a podobně. Bylo zapsáno 12 dvojic fytocenologických snímků (celkem 24 ploch), následoval jejich přepis do databáze Turboveg a další zpracovávání dat pomocí statistických metod. Na výzkumných plochách též proběhlo měření půdní vlhkosti a odběry půdních vzorků pro chemické analýzy obsahu živin.

V předkládané bakalářské práci se věnuji mechové flóře Přírodní rezervace Opatovské zákopy. Opatovské zákopy jsou dlouhodobě ochranářsky obhospodařovaným rašeliništěm s dobře vyvinutou ostřicovo-mechovou vegetací, avšak jejich mechová flóra nebyla dosud detailně zkoumána. V celé oblasti Českomoravské vrchoviny v současnosti probíhá šíření několika druhů rašeliništích mechorostů, zatímco vzácnější, zejména nerašeliníkové mechy, ustupují. Cílem práce je vyhotovit soupis rašeliništních druhů mechorostů (historické údaje a současný stav) a zjistit, zda a v jakých podmínkách se na Opatovských zákopech dosud vyskytují ustupující druhy slatiništních mechorostů. Součástí práce je také přehled historie Přírodní rezervace Opatovské zákopy, zhodnocení managementu a současného stavu lokality a rešerše historických údajů o výskytu mechorostů a cévnatých rostlin. Během podzimu 2017 jsem provedla bryofloristický průzkum lokality. Pro zjištění vztahů mezi rozšířením mechorostů a podmínkami prostředí jsem na lokalitě zapsala 44 fytocenologických snímků a změřila pH, konduktivitu a hladinu vody. Na lokalitě jsem nalezla tři nové druhy (Calliergon giganteum, Philonotis caespitosa a Plagiomnium ellipticum). Ohrožený druh C. giganteum vykazoval nejprůkaznější vazbu na místa s vysokou hladinou podzemní vody.

Mokřadní a obzvláště rašelinné louky hostí mnoho vzácných druhů rostlin a patří mezi jedny z nejohroženějších ekosystémů v Evropě. Znalost vhodného způsobu obhospodařování těchto luk je klíčovým faktorem pro zachování jejich typické struktury a druhové rozmanitosti. Hlavním cílem této práce bylo vyhodnotit různé způsoby obhospodařování na lokalitě Adámky v údolí Rožnovské Bečvy v Moravskoslezských Beskydech a jejich vliv na druhové složení, druhové bohatství cévnatých rostlin, mechorostů a indikačních druhů (slatiništní specialisté a ohrožené druhy) a obsah hlavních živin (dusík, fosfor, draslík) v biomase cévnatých rostlin. Dalším cílem bylo zachytit celkovou variabilitu mokřadní a rašelinné vegetace ve zbytku údolí Rožnovské Bečvy za účelem posouzení reprezentativnosti vegetace zastoupené na lokalitě Adámky a zachycené experimentálními plochami. V rámci vyhodnocení experimentu jsem posuzovala čtyři typy obhospodařování (seč jednou a dvakrát ročně, vyhrabávání stařiny, ponechání ladem) aplikované na trvalých plochách rozmístěných v šesti znáhodněných blocích po dobu posledních 14 let. Data jsem analyzovala pomocí smíšených lineárních modelů, metody PERMDISP, CCA s Monte Carlo permutačním testem a křivek hlavních odpovědí druhů. Pomocí Expertního systému Vegetace České republiky pro automatickou klasifikaci fytocenologických snímků jsem přiřadila zapsané snímky z širšího okolí lokality Adámky k vegetačním jednotkám. Variabilitu těchto snímků jsem hodnotila pomocí metody DCA a NMDS s pasivně promítnutými proměnnými prostředí – pH a konduktivitou vody. Druhové složení experimentálních ploch bylo statisticky významně odlišné v závislosti na aplikovaném způsobu obhospodařování. Největší rozdíly byly mezi plochami sečenými a plochami nesečenými. V nesečených plochách došlo v průběhu experimentu k nárůstu množství nadzemní biomasy některých druhů, což vedlo k signifikantnímu poklesu druhové bohatosti všech tří skupin (cévnaté rostliny, mechorosty a indikační druhy). Sečené porosty se jevily druhově bohaté, s nárůstem v početnosti nízkých a indikačních druhů. Množství hlavních živin v biomase pokleslo v průběhu experimentu bez ohledu na jednotlivé zásahy, zatímco poměr N/K se zvýšil, což odráží zvýšenou limitaci fosforem na celé lokalitě. Podél hlavního gradientu, korelovaného s hodnotami pH vody a produktivitou stanoviště, jsem v údolí Rožnovské Bečvy rozlišila pět hlavních typů mokřadní a rašelinné vegetace (Caricetum nigrae, Carici echinatae-Sphagnetum, Cirsietum rivularis, Scirpetum sylvatici a Angelico sylvestris-Cirsietum palustris). Výsledky studie potvrzují významný vliv seče jakožto spolehlivého způsobu udržení rozmanitosti mokřadních a rašelinných luk.