Vliv požárů a vypalování na travinná společenstva temperátní Evropy.
Práce zkoumá ekologickou roli řízeného vypalování v temperátních travinných společenstvech a experimentálně ověřuje jeho vliv na ranou sukcesní vegetaci výsypek. V květináčovém pokusu se substrátem ze sokolovských výsypek byl testován vliv opadu dominantní třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a jeho odstranění simulovaným požárem. Cílem bylo zjistit reakci třtiny, uměle vysetého jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata) a celkové druhové bohatosti necílových rostlin. Výsledky ukázaly, že navzdory vysokým teplotám plamenů nad povrchem nedochází k významnému prohřátí půdy už v hloubce 1 cm pod povrchem. Požár celkovou biomasu třtiny průkazně neovlivnil, způsobil pouze její dočasně zvýšené odnožování na začátku vegetační sezóny. Uchycení a biomasa vysetého jitrocele zůstaly ohněm i přítomností opadu zcela neovlivněny. Počet přítomných necílových druhů byl překvapivě průkazně nejvyšší v květnících s ponechaným nespáleným opadem. Získaná data prokazují, že účinky ohně na extrémních stanovištích výsypek nelze jednoduše odvozovat z poznatků z běžných travinných biotopů nebo biotopů na ohni závislých. Nízkointenzivní oheň zde funguje především jako mechanismus rychlého odstranění opadu. Ten ovšem na výsypkách v raných sukcesních fázích ostatním rostlinám neškodí, ale poskytuje jim nezbytnou ochranu, takže plošné spálení stařiny druhovou bohatost vznikajícího společenstva spíše potlačuje.
