Opakovaný výzkum vřesovišť na širším Plzeňsku přinesl nemilou, leč nepřekvapivou zprávu. Celkový počet vřesovišť je zde oproti minulosti velmi malý, zvláště v případě tzv. suchých vřesovišť nížin a pahorkatin. Zachované lokality jsou velmi různorodé – liší se druhovým bohatstvím, celkovou pokryvností vřesu i charakterem vegetace (porosty s vysokým podílem vřesu se dělily na „lesní neboli brusnicové“ a „lišejníkové“, dalším častým typem byly porosty s významným zastoupením bylin a travin).
Vzhledem k různorodosti porostů jsme přepokládali i jejich různý vývoj. Ukázalo se ale, že v podstatě všude mizí vřes a lišejníky a na vzestupu jsou keře, byliny a trávy, přičemž v nastupujících typech vegetace se lokality liší (podle charakteru vřesoviště a okolní vegetace). Tyto změny jsme pozorovali jak na plochách fytocenologických snímků, tak v měřítku celých lokalit. Podstatným průvodním efektem této změny je mizení ohrožených druhů v čele s lišejníky.
Zásadní je absence managementu. Provádění managementových zásahů je na řadě míst problematické, určitou nadějí by v tomto smyslu mohly být průseky pod elektrovody. Dokonce i novodobý trend frézování vegetace by zde při správném nastavení mohl být využit k obnově vřesovišť. V současném pojetí je však pouze destruktivní silou ničící poslední rozsáhlejší plochy vřesovišť v okolí Plzně, které jsou refugiem plošného výskytu vřesu a útočištěm pro vřesovištní faunu.
