Velikost genomu u rostlin a její selektivní význam je již několik desetiletí předmětem výzkumu, přesto však některé otázky stále zůstávají nezodpovězeny. Velikost genomu ovlivňuje množství znaků na rostlinách (např. velikost průduchů, maximální výška, hmotnost semen) a má celou řadu fyziologických (např. hospodaření s vodou) a ekologických (např. fenologie, minimální generační doba, životní formy) důsledků. Není však jasné, jak tyto vztahy fungují u druhů s obřími genomy a zda a případně jak jsou tyto druhy limitovány. Otázkou je též, jaký vliv může mít rozdílné zastoupení GC bází v genomech a zda tento poměr bází má nějakou souvislost s velikostí genomu. Proto jsem se ve své dizertační práci zaměřil na geofyty, které se díky častému výskytu velkých genomů jeví jako vhodná modelová skupina k testování zmíněných vztahů. Získaná data ukazují, že evoluce velkých genomů u geofytů je těsně spojena s brzkým kvetením, většími průduchy a kratší vegetační sezónou. Klíčem k pochopení takového omezení by mohla být fyziologie průduchů, kdy na základě měření více než třiceti párů příbuzných druhů s rozdílnou velikostí genomu a průduchů se velké průduchy ukázaly být proti menším pomalejší, což znamenalo větší ztrátu vody transpirací. Nárůst velikosti genomu nebyl pozorován jen u jarních geofytů. Srovnání 47 párů geofytů a příbuzných negeofytů potvrzuje, že přechod na geofytní strategii vede k evoluci větších genomů, což lze připisovat zásobám energie v podzemních orgánech. Obsah GC bází u geofytů sice příliš nevypovídá o jejich ekologii, ale má unimodální vztah k velikosti genomu. Mohla by tedy existovat obecnější příčina v uspořádání DNA ve velkých genomech, která by vyšší podíl GC bází vylučovala. Hmotnost semen geofytů neukázala významný vztah k velikosti genomu, zato však souvisí s ekologií, která patrně hraje významnější roli v selekci a zakrývá možný vliv velikosti genomu.
Ačkoli patří rostlinná fenologie i sezónnost vegetace mezi dobře známé jevy, jejich vliv na sběr vegetačních dat a následné analýzy dosud nebyl náležitě testován. Největší vliv lze obecně předpokládat v mírném pásu s typickým střídáním ročních období, které může významně ovlivňovat sběr fytocenologických dat a jejich následné analýzy kvalitativního i kvantitativního charakteru. Rostliny vyvinuly vzhledem k odlišné délce vegetační sezóny různých oblastí (závislost na nadmořské výšce a zeměpisné šířce) četné adaptace k přečkání nepříznivých podmínek (zima, sucho), přičemž základní adaptaci představuje umístění obnovovacích pupenů (životní forma rostlin). Ačkoli je doporučeno vegetaci snímkovat v době jejího fenologického optima, vegetační snímky jsou běžně zapisovány v průběhu celé vegetační sezóny. Přesto dosud nebyl zkoumán vliv vnitro-sezónního sběru dat na základní fytocenologické analýzy. Proto jsem nejprve zjistila průběh kvalitativních i kvantitativních změn vegetace během jedné vegetační sezóny na trvalých plochách umístěných v opadavých listnatých lesích a na suchých trávnících. Dále jsem na datech z odlišných ročních období a na souborech kombinujících tato data prověřovala účinnost neřízené klasifikace a analýz beta-diverzity. S využitím České národní fytocenologické databáze jsem definovala skupinu hojněji se vyskytujících jarních druhů, které jsou pravděpodobně zdrojem největších vnitro-sezónních rozdílů. Zjistila jsem četnost jejich výskytu ve vegetačních jednotkách opadavých lesů a suchých trávníků a dále jsem testovala, zda vyloučení těchto druhů před klasifikací souborů obsahujících jarní snímky přispěje k získání výsledků podobnějších klasifikacím letních snímků. Nakonec jsem zkoumala ekologické nároky jarních druhů opadavých lesů. Vegetace opadavých lesů vykazovala proti vegetaci suchých trávníků odlišné trendy vnitro-sezónních změn v druhovém složení, druhové bohatosti, pokryvnosti vegetačních pater i v poměrech zastoupených životních forem. Klasifikace letních dat ve srovnání s jarními a podzimními daty nebo jejich kombinacemi nejlépe odolávaly různému nastavení parametrů neřízených klasifikací. Použití souborů kombinujících jarní a letní data vedlo ke zvýšení beta-diverzity opadavých lesů i suchých trávníků. V rámci České republiky bylo mezi hojněji zastoupenými druhy nalezeno 21 jarních druhů opadavých lesů a 36 jarních druhů suchých trávníků. Vyloučením jarních druhů ze souborů obsahujících jarní data bylo ve vegetaci bohaté na jarní druhy dosaženo výsledků podobnějších klasifikacím letních dat. Dále jsem zjistila, že počet jarních druhů opadavých lesů roste s půdní reakcí/obsahem kationů, zatímco vliv historické kontinuity lesa nebyl průkazný. Před vlastními analýzami fytocenologických dat doporučuji vyloučit snímky zaznamenané dříve než v červnu nebo provést důkladnou stratifikaci vzhledem k ročnímu období, zamezíme tak mylnému výkladu analýz druhového složení. Výjimkou jsou samozřejmě samostatné analýzy dat z jednotlivých ročních období. V neřízených klasifikacích by měly být použity pouze letní snímky, případně bychom měli uvést alespoň poměr zastoupení snímků z jednotlivých ročních období nebo před analýzami vyloučit jarní druhy ze souboru. Výskyt a počet jarních druhů opadavých lesů je zajisté ovlivněn mnoha aspekty lesního hospodaření současnosti i let minulých, přesto nebyl potvrzen vliv historické kontinuity lesa na počet jarních druhů, který v České republice roste společně s půdní reakcí/obsahem kationů.
