Sbírky v botanických zahradách představují dosud málo využívaný zdroj pro komparativní ekologii druhů. Jejich velkou výhodou je, že zahrnují velký počet druhů pěstovaných v podobných podmínkách a zahradníci často velmi dobře znají chování těchto druhů (což profesionálním ekologům často schází). Na druhé straně sbírky obvykle zahrnují jen jeden nebo několik málo genotypů (někdy i úmyslně sbíraných netypických rostlin), navíc často udržovaných v kultuře poměrně dlouhou dobu (s nejasnými následky pro jejich genetickou i negenetickou variabilitu). Nicméně při vědomí těchto omezení s nimi lze pracovat a získat unikátní informace o ekologii a chování souborů druhů, jejichž počty výrazně převyšují i velmi rozsáhlé komparativní projekty.
V příspěvku chceme ukázat možnosti využití sbírek pro komparativní ekologii na příkladu sbírky středoevropských rostlin Botanické zahrady UK, která zahrnuje něco přes tisíc druhů (běžných i vzácných), zejména z flóry bývalého Československa.
V prvním projektu se spoluprací zahradníků a ekologů se podařilo získat unikátní soubor informací o tom, jak se jednotlivé druhy (skutečně) rozmnožují vegetativně a semeny. Tím jsme testovali řadu hypotéz o tom, jak oba typy rozmnožování určují četnost druhů v terénu, jaké funkční vlastnosti („traits„) s nimi jsou ve vztahu, či zda se vztahují k ploidii a velikosti genomu. V druhém příkladu chceme ukázat, jak existující sbírky mohou sloužit k měření růstových parametrů velkých souborů druhů, které opět poskytnou data k testování řady ekologických hypotéz na skutečně velkých souborech druhů.
