Pěstováním a šlechtěním vznikla u zemědělsky využívaných druhů obrovská vnitrodruhová genetická diverzita, reprezentovaná šlechtěnými a krajovými odrůdami a jiným genetickým materiálem, které jsou spolu s planými příbuznými druhy označovány jako genetické zdroje rostlin (GZR).
Konzervace GZR pro jejich současné i budoucí využití je prováděna v národních genových bankách (83 %) a v mezinárodních centrech pro zemědělský výzkum (CGIAR), kde je uloženo cca 11 % světových genofondů. Odhaduje se, že ve světě je nyní v kolekcích genových bank shromážděno asi 7,4 mil. položek GZR, z toho třetina je v Evropě.
Cílem genových bank je vytvořit optimální podmínky pro dlouhodobé uložení semen kulturních i planých druhů rostlin k zachování jejich dlouhodobé životnosti bez nutnosti přesevu. V České republice se shromažďování genetických zdrojů rostlin, jako výchozích šlechtitelských materiálů, datuje již od počátku minulého století, kdy jsou k dispozici první zprávy o shromažďování a studiu odrůd ječmene (1899) a pšenice (1903). Konzervace semeny množených GZR byla zajišťována v neklimatizovaných skladech a podle stavu klíčivosti byla nutná častá regenerace, podle typu plodiny každých 3–5 let.
Důležitým milníkem byl rok 1988, kdy byl ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV) Praha zahájen provoz genové banky.
Veškeré aktivity, které se týkají GZR, jsou v souladu s podmínkami zákona č. 148/2003 Sb., o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů, a jsou také zahrnuty v Národním programu pro genetické zdroje rostlin (NPR), který byl zahájený Ministerstvem zemědělství ČR v roce 1993 a kterého se účastní 12 soukromých i státních institucí. Koordinací NPR je pověřeno pracoviště Genové banky VÚRV.
V současné době je v NPR zařazeno přes 55 tisíc GZR, z toho 81 % jsou generativně množené GZR a zbytek tvoří vegetativně množené GZR. Za každou plodinovou kolekci odpovídá kurátor kolekce. GZR jsou bezplatně poskytovány uživatelům pro účely výzkumu, vzdělávání a šlechtění na základě podpisu Standard Material Transfer Agreement (SMTA).
