parenchym

Změna hydraulické vodivosti xylému v závislosti na iontovém složení xylémové šťávy (tzv. iontový efekt) je důležitý, avšak málo prozkoumaný fyziologický mechanismus, který významným způsobem ovlivňuje dálkový transport vody v rostlinách. Velikost iontového efektu se v průběhu roku mění v závislosti na podmínkách prostředí a aktuálních požadavcích na zásobování nadzemních částí rostliny vodou, často se také mezidruhově liší. Ačkoliv mechanismus vyvolávající iontový efekt nebyl doposud zcela objasněn, mezidruhové rozdíly ve velikosti iontového efektu do značné míry souvisí s anatomickou stavbou xylému, zejména vodivých elementů. Tato diplomová práce se věnuje porovnání základních anatomických parametrů xylému větviček mezi vybranými druhy temperátních dřevin s rozdílnou pórovitostí dřeva (roztroušeně vs. kruhovitě pórovitá stavba xylému) a zkoumá spojitosti mezi těmito parametry a velikostí iontového efektu. Dále se tato práce zaměřuje na hledání rozdílů ve velikosti iontového efektu měřeného v průběhu roku mezi dřevinami s roztroušeně a kruhovitě pórovitou stavbou dřeva. Hydraulická měření nezbytná ke stanovení velikosti iontového efektu byla provedena na větvích tří druhů s roztroušeně pórovitou stavbou xylému (Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, Fagus sylvatica) a tří druhů s kruhovitě pórovitou stavbou xylému (Fraxinus excelsior, Quercus robur, Robinia pseudoacacia) v průběhu každého lichého měsíce. Anatomické analýzy byly současně provedeny na druzích A. pseudoplatanus, C. betulus, Q. robur a R. pseudoacacia. Anatomická pozorování naznačují, že vybraní zástupci s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva mají cévy o větších průměrech a délce ve srovnání s druhy s roztroušeně pórovitou stavbou dřeva. Xylém druhů s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva navíc obsahoval prokazatelně vyšší relativní podíl živých parenchymatických buněk (o 10 %) a větší kontaktní plochu mezi cévami a parenchymem (o 7 %). Pozitivní lineární závislosti mezi velikostí iontového efektu a (i) množstvím axiálního parenchymu, (ii) celkovým množstvím parenchymu v xylému, (iii) kontaktní plochou parenchymatických buněk s cévami a iv) relativním podílem kůry (která je z velké části tvořena živými parenchymatickými buňkami) naznačují, že stavba dřeva s vyšším podílem živých parenchymatických buněk může podmiňovat velikost iontového efektu. Zkoumání sezónních změn ve velikosti iontového efektu ukázalo, že iontový efekt je zejména v půběhu vegetační sezóny prokazatelně vyšší u druhů s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva (o ~10 %). Výsledky této studie naznačují, že druhy s kruhovitě pórovitou stavbou dřeva by mohly využívat iontový efekt k rychlejší obnově vodivé kapacity xylému po zimě a celkovému zvýšení efektivity zásobování nadzemních částí vodou během vegetační sezóny.