Glycine max

V rostlinné průtokové cytometrii je používáno mnoho pufrů lišících se svým chemickým složením. Mnohé z nich však neprošly žádným testováním. Tak je tomu i s pufry Laboratoře průtokové cytometrie Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy Univerzity. Tato práce si kladla za cíl otestovat čtyři nové pufry vzniklé v této laboratoři: O-HCl-tween, HCl-tween, HNO3-tween a HCl-triton. Pufry byly testovány ve dvou fázích. V první fázi byla testována jejich opakovatelnost v rámci měření, jejímž ukazatelem je CV (variační koeficient) píku. Testování proběhlo při měření s následujícími standardy: Carex acutiformis, Raphanus sativus, Solanum lycopersicum, Bellis perennis, Glycine max, Pisum sativum, Vicia faba. Pufry byly srovnávány jak mezi sebou, tak s běžně užívaným pufrem Otto. Druhá část testování byla zaměřena na porovnání jimi stanovených hodnot velikosti genomu a GC obsahu u sedmi vybraných druhů: Verbascum thapsus, Chelidonium majus, Plantago lanceolata, Hedera helix, Tussilago farfara, Alchemilla sp. a Equisetum arvense. Druhy byly pro porovnání měřeny také s pufry Galbraith, LB01 a Tris.MgCl2, které jsou preferovány v jiných laboratořích. Z testování plyne, že nové pufry jsou kvalitou měření srovnatelné s běžně používanými pufry. Zároveň však tato práce ukazuje, že typ použitého pufru může mít vliv na výsledné hodnoty velikosti genomu a GC obsahu. Proto může být srovnávání výsledků měřených v různých pufrech zatíženo chybou.