ploidie

Jinan dvoulaločný je posledním žijícím zástupcem jinak vymřelé skupiny rostlin, která je výjimečná i tím, že v celé její evoluční historii nebyla dosud známa polyploidizace. Nedávno však byli objeveni v kultuře i monoploidní, triploidní a tetraploidní jedinci. Mým úkolem bylo získat základní data o morfologii listové epidermis, fyziologii a fenologii několika vybraných jedinců, která by mohla usnadnit jejich identifikaci a výběr pro další studium nebo případné šlechtění. Metody. U 36 rostlin jsem pozorovala strukturu epidermis svrchní a spodní strany listu (délku a šířku svěracích buněk průduchů, délku a šířku průduchové štěrbiny, hustotu, velikost, tvar a uspořádání epidermálních buněk a průduchů). Z těchto údajů jsem vypočítala maximální anatomickou vodivost (konduktanci) průduchů. U 15 pěstovaných jedinců jsem sledovala fenologii rašení a růstu listů a u 6 vybraných naměřila denní chod rychlosti fotosyntézy a vodivosti průduchů. Výsledky. Podařilo se mi najít další znaky, ve kterých se od sebe ploidie liší. U některých monoploidních a tetraploidních rostlin jsem na svrchní straně listu objevila průduchy nebo alespoň náznaky jejich tvorby, což by mohlo sloužit k určování těchto kultivarů. Monoploidní rostliny vykazují lepší fyziologické vlastnosti než ty diploidní, je tedy otázkou, co stojí za jejich horšími růstovými vlastnostmi v porovnání s diploidními. Ploidie pravděpodobně nemá vliv na fenologii rašení a růstu listů.