Ekologie hub, asociovaných s tlejícím dřevem v ekosystémech přirozených lesů.
Tlející dřevo hraje důležitou roli v lesním ekosystému z hlediska koloběhu uhlíku a živin, regenerace lesa a uchování biodiverzity. Poskytuje prostorové niky a potravní zdroje značnému množství hub, bakterií, bezobratlých a dalším organismům. Ligninocelulóza dřeva představuje velmi odolný a obtížně rozložitelný materiál, jehož dekompozice se účastní hlavně vláknité houby. Složení houbového společenstva se mění v průběhu dekompozice, ale vztah mezi kvalitativními vlastnostmi substrátu a společenstvem dekompozitorů není zdaleka objasněn. Tato práce je zaměřena na komplexní popis houbového společenstva tlejícího dřeva vzhledem k druhu stromu, stádiu rozkladu, objemu a fyzikálně-chemickým vlastnostem dřeva jako je pH, obsah uhlíku a dusíku. Pro charakterizaci houbového společenstva byly použity sekvenační metody nové generace – 454 pyrosekvenování a sekvenování na platformě Illumina MiSeq. Druh stromu, objem dřeva (větve, kmeny) a délka tlení byly hlavními proměnnými vysvětlujícími rozdíly ve složení společenstev. Počáteční kolonizace houbami byla rychlejší u větví nežli u kmenů – svědčily o tom vyšší hodnoty enzymových aktivit a vyšší obsah houbové biomasy. Se změnou společenstva hub v průběhu dekompozice se měnily i fyzikálně-chemické vlastnosti dřeva a hodnoty enzymových aktivit. Se stoupajícím obsahem dusíku v průběhu dekompozice, stoupalo i množství houbové biomasy. Enzymové aktivity, které dosahovaly vrcholu ve středně rozloženém dřevě, svědčily o nejrychlejším rozkladu. Hodnoty pH v průběhu rozkladu klesaly, zřejmě díky acidifikaci dřeva houbami. V průběhu dekompozice se měnila životní strategie hub. Většina dominantních druhů patřila mezi houby bílé hniloby a nacházela se rovnoměrně ve všech stádiích rozkladu. Houby hnědé hniloby se vyskytovaly zejména ve středně rozložených kmenech. Ektomykorhizní houby byly zastoupeny ve středně a silně rozložených kmenech.
