Co se můžeme dozvědět o historii výskytu hořce panonského (Gentiana pannonica) v centrální oblasti Šumavy z jeho současného rozšíření, stanovištních vazeb a historického využívání krajiny

Hořec panonský (Gentiana pannonica) je na Šumavě typickým glaciálním reliktem, jeho výskyt je vázán na nelesní společenstva (kary ledovcových jezer, břehy vodních toků, druhotné horské louky). Po odlesnění montánních poloh se tento světlomilný druh rozšířil, byla-li jeho expanze záměrně podpořena člověkem, je stále otevřenou otázkou.

 Za účelem objasnění možné historie přežívání a šíření tohoto druhu bylo provedeno srovnání současného výskytu s historickým využíváním krajiny na základě cca 160 let starých map. Výsledky této studie potvrzují předpoklad, že klíčovými refugii pro G. pannonica jsou otevřené, pravidelně narušované plochy na březích horských potoků. Cílené snahy o kultivaci, pakliže k nim došlo, ovlivnily současné rozšíření pouze minoritně. 

Cílem tohoto příspěvku je podrobné zmapování současného rozšíření druhu G. pannonica v oblasti centrální Šumavy s důrazem na sídelní enklávy obcí Kvilda, Horská Kvilda, Filipova Huť, Prášily a dále na výskyt podél toku Luzenského, Modravského a Roklanského potoka a jejich dalších přítoků. Též je diskutována ochrana současných populací.