Preslia 94/1 (2022)

První čistě on-line číslo časopisu Preslia vyšlo 24. března 2022.

Čtenáři v něm naleznou editorial věnovaný historii časopisu a změnám ve způsobu vydávání. Následují čtyři příspěvky.

První je věnován halofytní floře a vegetaci jižní Moravy a severních Dolních Rakous. Autoři se věnovali historii i klasifikaci slaniskové vegetace, zpracovali také přehled současného a historického rozšíření 17 druhů, které jsou v daném území vzhledem k silné vazbě na zasolené půdy považovány za halofilní. Syntéza ukazuje, že zde kdysi dobře vyvinutá halofytní flóra a vegetace trvale ustupovala od počátku 19. století až do 80. let minulého století. Ochranářská péče od 90. let zastavila úbytek halofytů na posledních několika lokalitách a jejich budoucnost závisí na dlouhodobé a cílené ochranářské péči a ekologické obnově.

Slanomilná vegetace je předmětem i druhého článku. Autoři se v letech 2018 a 2020 věnovali přirozeným i sekundárním lokalitám vnitrozemských slanišť ve středním Německu (Sasko-Anhaltsko a Durynsko). Při porovnání se slanomilnou vegetací jiných oblastí se ukázalo, že jsou podobnější slaništím odlehlé Panonské a Transylvánské pánve a byla dobře oddělena od pobřežních slaných luk Pobaltí. Autoři navrhují přezaření vnitrozemských slaných luk Severoněmecké nížiny do syntaxonomické třídy kontinentální halofytní vegetace Festuco-Puccinellietea.

Třetí článek představuje výsledky z detailního průzkumu národní přírodní rezervace Týřov na Křivoklátsku. Na zhruba čtyřech čtverečních kilometrech autoři nalezli více druhů, než kdy bylo nalezeno na jiných lokalitách o velikostech do 10 km², počet se blížil úctyhodným osmi stům. Ukázalo se tak, že Týřov je jedinečným hotspotem biodiverzity lišejníků, 3 z nalezených druhů byly nové pro Evropu a 55 pro Českou republiku, některé patrně nebyly dosud popsány.

Autoři poslední zde publikované studie zkoumali zlatobýl Solidago ×niederederi. Jde o křížence, který v Evropě vznikl hybridizací severoamerického druhu z. kanadského (S. canadensis) a původního z. obecného (S. virgaurea). Hybridi byli detekovatelní průtokovou cytometrií. Rostoucí počet jejich lokalit ukazuje, že křížení se s neofyty může představovat hrozbu pro populace našich původních druhů.