Další číslo časopisu Preslia vyšlo v červnu, čtenáři v něm naleznou celkem tři příspěvky.
Autoři prvního (Kalusová et al: Alien plants of Europe: an overview of national and regional inventories) zpracovali 111 národních a regionálních seznamů nepůvodních cévnatých rostlin uveřejněných do roku 2022 pro 55 evropských regionů. Výsledný seznam nepůvodních druhů zavlečených do Evropy nebo její části obsahuje 7335 druhů cévnatých rostlin, což je o 1546 druhů více, než obsahoval předešlý přehled z roku 2008. Do více než poloviny regionů se rozšířilo 114 nepůvodních druhů rostlin, z nichž nejhojnější jsou Erigeron canadensis, Amaranthus retroflexus, Galinsoga parviflora a Robinia pseudoacacia. Mezi nepůvodními rostlinami evropské květeny jsou nejvíce zastoupeny druhy čeledí Asteraceae, Poaceae, Rosaceae a Fabaceae. Nejvíce nepůvodních druhů evropské květeny pochází z temperátní Asie (20,4 %), temperátní Evropy (19,6 %), evropského Středozemí spolu se severní Afrikou a Blízkým východem (19,0 %). Invazní druhy pocházejí hlavně z amerického kontinentu (22,9 %) a temperátní Asie (19,7 %). Aktuální a vzájemně srovnatelné seznamy nepůvodních druhů rostlin jsou základní podmínkou pro vznik spolehlivých studií o rostlinných invazích včetně hodnocení jejich vlivu a rizik, jakož i pro efektivní management zavlečených druhů v celoevropském měřítku.
Druhý článek (Meier et al: Functional approach to xerothermic grasslands in Central Germany: trait composition, dominant grasses and soil factors) se zaměřuje na funkční vlastnosti suchých nebo polosuchých travinných společenstev. Během posledních desetiletí se v těchto společenstvech ve středním Německu zvýšila dominance travních druhů jako je Bromus erectus, ale faktory ovlivňující jejich vnitrodruhovou variabilitu zatím dost dobře neznáme. Cílem práce bylo jednak porovnat funkční vlastnosti suchých a polosuchých trávníků a zhodnotit, jaký vliv na ně mají vlastnosti půdy, a jednak odhalit rozdíly ve funkčních vlastnostech pěti dominantních druhů trav: B. erectus, Brachypodium pinnatum, Festuca rupicola, Helictotrichon pratense a Stipa capillata. Pět studovaných druhů trav vykazovalo relativně podobnou intraspecifickou variabilitu, nezdá se proto, že by B. erectus byl lépe adaptován na měnící se environmentální podmínky než ostatní trávy. Obecně zjistili pouze drobné změny ve funkčním složení vlastností suchých a polosuchých trávníků ve středním Německu.
V posledním článku (Neustupa et al: Effects of summer desiccation on desmid microflora of ombrogenous pools in central-European mountain peat bogs) autoři řešili vliv v letního vysychání na krásivkovou mikroflóru ombrogenních tůní ve středoevropských horských rašeliništích. Častější sezónní vysychání ombrogenních tůní, způsobené vysokými letními teplotami a změnami srážkových poměrů může představovat kritický stresový faktor pro mikrofytobentos obývající tyto mělké vodní lokality. Studie zjišťovala, zda jsou desmidiální společenstva v horských rašeliništích v Krušných horách ovlivněna rozdílným vysycháním jednotlivých ombrogenních tůní. Míra vysychání se ukázala jako významně související s druhovým složením. Zejména druhy Tetmemorus laevis, S. hirsutum a S. furcatum var. aciculiferum se častěji vyskytovaly na lokalitách, jež během letní sezóny zcela nevyschly. Tyto druhy lze tedy považovat za indikátory rašelinišť s relativně nízkou mírou sezónního vysychání. Naopak Cosmarium obliquum bylo jediným druhem, který zřejmě preferoval tůně s delší dobou vysychání. Studie tedy ukázala, že hydrologické výkyvy představují klíčový faktor pro fytobentos v ombrogenních rašelinných tůních. S rostoucí frekvencí extrémních klimatických výkyvů se vysychání na středoevropských rašeliništích bude pravděpodobně vyskytovat častěji a bude trvat déle. Tato environmentální změna pravděpodobně povede k významným posunům v rašeliništní mikroflóře.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
