Diverzita a ekologie rozsivkových společenstev lesních pramenišť Bílých Karpat.

Prameniště jsou významnými ekosystémy s nevídanou biodiverzitou. V dnešní člověkem využívané krajině slouží jako cenná refugia pro citlivé druhy. Bohužel v posledních dekádách zaznamenáváme postupnou degradaci těchto biotopů v důsledku odvodňování, eutrofizace a dalších tlaků. Vyžadují tedy naši pozornost. Rozsivky (Bacillaryophyceae) jsou vhodnou skupinou organismů pro biomonitoring pramenišť díky své povaze bioindikátorů, citlivé reakci na změny podmínek a jednoduchému vzorkování. Mohou být dobrým nástrojem pro klasifikaci pramenišť a pro sledování klimatické změny. Výzkum rozsivkových společenstev pramenišť v CHKO Bílé Karpaty se dosud zaměřoval pouze na luční biotopy. Moje diplomová práce je první prací, která se zaměřuje na tato společenstva na lesních prameništích. V roce 2023 jsem na 21 lokalitách ode-brala 76 vzorků mechorostů. Většina zkoumaných pramenišť byly stinné rheokrény svazu Lycopodo-Cratoneurion se srážením pěnovce. Na všech lokalitách jsem zaznamenávala několik proměnných prostředí a sledovala jejich korelaci s rozsivkovými společenstvy. V 73 vzorcích jsem determinovala celkem 208 rozsivkových taxonů, mezi nimiž převažovaly druhy alkalifilní, citlivé k vyšší úživnosti prostředí a aerofytické. Společenstvům dominovaly např. Achnanthidium minutissimum, Cymbopleura austriaca, Gomphonema angustum, Sellaphora nigri, Nitzschia acidoclinata. Celková druhová bohatost společenstev na lokalitě se zvyšovala s množstvím vysráženého pěnovce. Struktura společenstev se lišila podle druhu mechorostu, ze kterého byla odebrána, podle vydatnosti pramene, vlhkosti substrátu, velikosti prameniště a nadmořské výšky. Svá data z lesních pramenišť jsem porovnala s daty získanými na lučních bělokar-patských prameništích. Moje analýzy dokládají rozdílnost těchto pramenišť, přesto si můžeme povšimnout určitých společných rysů, z nichž nejdůležitější je přítomnost vzác-ných druhů Surirella spiralis, Iconella hibernica, Encyonopsis cesatii, Caloneis alpestris nebo Eucocconeis laevis. Nejenom luční, ale i lesní prameniště Bílých Karpat jsou cennými biotopy z hlediska algoflory a věřím, že tato práce otevírá cestu k jejich dalšímu výzkumu.