Picea abies

Ekologie borovice blatky (Pinus rotundata LINK) ve vztahu k regeneraci blatkových borů = Ecology of bog pine (Pinus rotundata LINK) in relation to regeneration of bog pine forests.

Autor(ka)
Bastl, Marek
Rok
2008
Typ práce
Dizertační práce
Místo
Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky.
Poznámky a/nebo abstrakt

Ecology of Pinus rotundata, and partly also of accompanying trees Pinus sylvestris and Picea abies, was studied. Experiments with seedlings and field observations were conducted to find the limitations in rejuvenation of studied species. Succession in bog pine forest after different types of disturbances and changes of the Pinus rotundata forests during the last fifty years were analyzed.

Aplikace vybraných histologických metod pro mikroskopická pozorování jehlic smrku ztepilého.

Autor(ka)
Petrová, Marie
Rok
2004
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra biologie a ekologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Práce se zabývá barvením anatomických struktur jehlic smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. pro sledování změn jejich stavby po narušení membrán a kutikulárních vosků. Tyto změny vznikají vlivem znečištění ovzduší nebo vlivem toxických látek. Pro barvení jehlic bylo aplikováno 11 metod. Byla ověřena a experimentálně prokázána specifická barvení 19 barviv a tabelárně zpracovány výsledky sytosti zabarvení a stupně odlišení struktur od okolních pletiv. Jako nejvhodnější barviva pro sledování tvorby odlučovací vrstvy byly vybrány malachitová zeleň s kyselým fuchsinem a toluidinová modř. Pro sledování poškození mezofylu jsou vhodné metody toluidinová modř, Unna-Pappenheim nebo zelený trichrom. Pro zkoumání poškozených povrchů jehlic jsou vhodné metody toluidinová modř, safranin se světlou zelení, genciánová violeť-oranž G nebo malachitová zeleň s kyselým fuchsinem. K univerzálnímu použití pro odlišení většiny struktur jehlic je nejvhodnější toluidinová modř, safranin se světlou zelení, alciánová modř se safraninem a genciánová violeť-oranž G.

Interakce mezi stromy a půdou v přirozených temperátních lesích v prostoru a čase/Tree-soil interactions in natural temperate forests in space and time.

Autor(ka)
Daněk, Pavel
Rok
2021
Typ práce
Dizertační práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Stromy a půda se vzájemně ovlivňují mnoha způsoby a jejich interakce mohou v některých případech vést ke vzniku zpětných vazeb, které určují vývoj lesních společenstev. Půda je pro stromy významná tím, že jim poskytuje fyzickou oporu a látky nezbytné k růstu, zejména vodu a živiny. Zároveň i stromy různými způsoby ovlivňují půdu a v této práci jsou uvažovány dva hlavní typy takových vlivů: biochemické a biomechanické. Mezi ty první se řadí například vliv stromů na chemismus půdy působením rozkládajícího se listového opadu nebo mrtvého dřeva. Druhý typ zahrnuje různé účinky stromů, které mohou vést jak k mobilizaci půdy, tak k její stabilizaci. Nejvýraznějším z těchto účinků je vyvracení stromů, během něhož obvykle vznikají dvě specifická mikrostanoviště (jáma a kupa) které mohou hrát významnou roli ve vývoji půd i lesních společenstev. Cílem této práce je prozkoumat různé aspekty interakce stromů a půd jak z hlediska toho, jakými způsoby stromy ovlivňují půdu, tak toho, jaký má půda význam pro stromy. Zároveň se budu soustředit i na identifikaci možných zpětných vazeb vyplývajících z těchto dvou směrů působení. Práce se zabývá třemi užšími tématy: vlivem stromů na fyzikální a chemické vlastnosti půdy prostřednictvím vývratů a rozkládajících se kmenů, biogeomorfologickými aspekty biomechanického působení stromů a rolí půdy v dynamice populací buku (Fagus sylvatica) a smrku (Picea abies) v Boubínském pralese. Pedogeneze ve vývratech probíhala rychleji v jamách než na kupách a byla pomalejší v hlubších půdních horizontech než ve svrchních. Doba potřebná k tomu, aby půdní horizonty znova dosáhly tloušťku, kterou měly před narušením, se pohybovala od 5 do >16000 let. Fyzikální a chemické vlastnosti půdy byly nejvíce závislé na hloubce v půdním profilu, dále mikrostanovišti (jáma nebo kupa) a potom na době od narušení. Důležitou roli hrála textura půdy, ovšem na rozdíl od výsledků týkajících se půdní morfologie se chemické rozdíly mezi mikrostanovišti s rostoucí intenzitou zvětrávání a vyluhování snižovaly. Rozkládající se kmeny nejvíce ovlivňovaly svrchních 20~cm půdy a zpočátku způsobily zvýšení obsahu živin, pH a kationtové výměnné kapacity. Z modelů vývoje pro jednotlivé chemické vlastnosti vyplynulo, že by vliv kmenů na půdu kulminoval během 12–60 let a přestal být patrný po 39–229 letech. Biomechanické vlivy stromů (BVS) byly v Boubínském pralese pozorovány u více než poloviny živých i ležících mrtvých stromů. Nejčastějším vlivem byla stabilizace půdy, ale z hlediska celkové plochy a objemu ovlivňené půdy dominovaly vývraty. Další studie ukázala intenzifikaci BVS podél gradientu nadmořské výšky od nížin do hor. Tato intenzifikace byla způsobena především vyšší četností vývratů související s vyšším výskytem větrných bouří. Abychom mohli posoudit roli půd v lesní dynamice Boubínského pralesa, analyzovali jsme nejprve komplexitu jejich prostorové struktury. Ze tří hlavních zjištěných gradientů půdních vlastností byla za většinu pozorované prostorové komplexity půd zodpovědná hydromorfologie (ovlivnění vodou). Ta byla také hlavním faktorem určujícím rozložení populací buku a smrku, s tím že buk převažoval na sušších stanovištích a smrk na vlhčích. Během zdokumentovaných 38 let vývoje lesa buk expandoval na všech hlavních půdách, což bylo způsobeno především jeho vyšším dorůstáním a nižší mortalitou. Na terestrických půdách se rozdíl v mortalitě mezi dřevinami projevoval především v postupném odumíráním jednotlivých stromů, zatímco na hydromorfních půdách byl spojen především s důsledky silné větrné bouře. I přes podobné celkové zastoupení obou druhů v zápoji byl buk mnohem hojnější ve zmlazení. Frekvence semenáčků obou druhů se zvyšovala s rostoucím zastoupením vlastního druhu v zápoji, ale pro starší zmlazení nabývalo na významu ovlivnění půdy vodou. Zatímco zmlazení buku vykazovalo pozitivní vazbu na místa s bukovým listovým opadem a bylo hojné na nedisturbované půdě, kde bylo opadu hodně, smrk zmlazoval především na mikrostanovištích, kde byla akumulace bukového opadu nižší, tedy především na mrtvém dřevě a na vývratových kupách. Toto naznačuje existenci pozitivní zpětné vazby mezi bukem a půdou, jejímž prostřednictvím může buk bránit zmlazování smrku, aniž by přitom limitoval vlastní obnovu. 

Zajímavé bryofloristické nálezy XXXIV

Autor/autoři
Pavel Dřevojan, Eva Holá, Lukáš Janošík, Jan Kučera, Andrea Kučerová, Miloš Lukáč, Alžběta Manukjanová, Milan Marek, Eva Mikulášková, Josef Plaček, Zdeněk Soldán, Daniel Szokala, Milan Štech, Táňa Štechová, Jana Tkáčiková & Aleš Tenčík
Časopis
Rok
2020
Ročník
66
Číslo
12
Stránka
62