Preslia 96/4 (2024)

Vyšlo další číslo časopisu Preslia, čtenáři v něm naleznou celkem tři příspěvky.

Cílem autorů prvního článku (Axmanová et al.: Catalogue of expansive plants of the Czech Republic) bylo vytvořit první katalog expanzivních druhů rostlin České republiky, stručně je charakterizovat pomocí základních funkčních vlastností a popsat, v jakých regionech a biotopech se šíří. Při sestavování katalogu nejdříve oslovili botanickou veřejnost prostřednictvím dotazníku, ve kterém žádali o hodnocení vybraných druhů v 17 regionech a 27 široce vymezených vegetačních typech. Získaná data kriticky zhodnotili a ověřili regionální rozšíření. Celkem identifikovali 126 expanzivních druhů ze 43 čeledí, z nichž nejčastější jsou zástupci čeledí Poaceae (27 druhů, což odpovídá 21 % všech druhů, zatímco na neexpanzivní české flóře se podílejí 7 %), Asteraceae (10 druhů, 8 %) a Rosaceae (10 druhů, 8 %). Přestože je skupina expanzivních druhů heterogenní, ve srovnání s neexpanzivní původní flórou jsou tyto druhy často vyššího vzrůstu a zpravidla jsou vytrvalé. Expanzivní druhy jsou nejvíce zastoupeny ve středních nadmořských výškách. Třináct z nich považujeme za expanzivní ve všech regionech, konkrétně Aegopodium podagraria, Alopecurus pratensis, Anthriscus sylvestris, Artemisia vulgaris, Betula pendula, Calamagrostis epigejos, Dactylis glomerata, Elymus repens, Phalaris arundinacea, Poa trivialis, Rumex obtusifolius, Trifolium pratense a Urtica dioica.

V druhém článku (Urfus et al.: Urtica kioviensis threatened by hybridization) se můžete dočíst o riziku hybridizace druhu Urtica kioviensis (kopřiva lužní).  Kopřiva lužní je velmi vzácný diploidní druh, který se však vyskytuje sympatricky s běžnou U. dioica (kopřiva dvoudomá). Urtica dioica je na území střední Evropy převážně tetraploidní a jen vzácně se v aluviích k tetraploidnímu cytotypu přidávají i diploidi. Autoří sledovali hybridizaci s oběma cytotypy U. dioica na šesti středoevropských populacích U. kioviensis. Detekovali jak homoploidní (2x × 2x), tak heteroploidní (2x × 4x) hybridizaci. Kontinuální charakter cytometrických a morfometrických dat na diploidní úrovni může naznačovat rozsáhlou introgresivní hybridizaci mezi diploidní U. dioica a U. kioviensis. Z výsledků dále vyplývá, že zpětná hybridizace probíhá spíše směrem k U. kioviensis. Byly zaznamenány také triploidní rostliny. Hodnoty jejich relativní velikosti genomu byly značně variabilní a podobně i jejich pozice vůči rodičovským taxonům v PCA diagramu se výrazně lišila, takže lze jen obtížně určit jejich původ. U triploidních rostlin byl zaznamenán také větší podíl abortovaného pylu, a lze tedy usuzovat na jejich celkově sníženou fertilitu. Podíl hybridů v šesti zkoumaných populacích se značně liší. Diploidní hybridi jsou nejvíce zastoupeni v moravských populacích (Ranšpurk 15,6 %, Plačkův les 13,0 %) a v jedné z maďarských populací (Kóny 13,6 %), naopak nebyli zaznamenáni v populaci u Postupimi (Potsdam). Triploidní hybridi mají největší podíl v populaci Plačkův les (24,4 %), v ostatních populacích je jejich zastoupení výrazně nižší (1,0–8,1 %), zcela chybí v jihomoravské populaci Ranšpurk. Lze předpokládat, že U. kioviensis by mohla být v některých územích ohrožena nejen svou celkovou vzácností, ale právě i introgresivní hybridizací. Navazující otázkou je, jak účinně detekovaným hrozbám čelit a přispět k celkově efektivní ochraně druhu.

Třetí článek (Vondrák et al.: Environmental DNA data and taxonomic surveys of lichens) se věnuje sekvenování environmentální DNA (eDNA), které se stále častěji používá k odhalování biologické rozmanitosti na různých taxonomických a prostorových úrovních. Většina takových studií však obvykle pracuje s abstraktními čísly, která nejsou propojena s názvy druhů, což ztěžuje hodnocení a následné využití výsledků. V průzkumu epifytických lišejníků v České republice se podařilo propojit sekvence eDNA s druhovými jmény s využitím existující referenční databáze čárových kódů DNA. Na plochách o rozloze 1 ha v různých typech středoevropských lesů se autorům podařilo porovnat DNA data z environmentálních vzorků s výsledky paralelního taxonomického průzkumu a údaji o početnosti druhů v celostátním měřítku. V eDNA zjistili velké množství druhů silně podhodnocených v taxonomických průzkumech a v předchozích údajích o rozšíření v České republice. Většina těchto druhů jsou buď velmi malé nebo málo známé mikrolišejníky, často notoricky přehlížené taxonomy. Některé z nich jsou vzácné a mají specifické ekologické nároky, mnohé jsou však poměrně hojné. Byla zjištěna řada pro vědu nových druhů. Dvanáct druhů a dva rody jsou zde nově popsány: Allarthothelium endochlorum, Atrodiscus fagicola (nový rod), Bacidina omnicola, Biatorella ligni-putridi, Cryptodiscus neglectus, Gyalidea gabretae, Karstenia dryina, Micarea lobarica, Monilibrachium splendens (nový rod), Psoroglaena neglecta, Toniniopsis pruinosa a Xylopsora diffissa. V popisech jsou poprvé v lichenologii využita data z eDNA pro charakteristiku ekologie a rozšíření nových druhů. Pomocí eDNA jsme zjistili 43 druhů nových pro Českou republiku a 23 z nich bylo potvrzeno také paralelním taxonomickým průzkumem. Absconditella amabilis a Chaenotheca nitidula jsou nové pro Evropu.