Cílem práce bylo popsat hlavní typy travinobylinné vegetace v oblasti Žítkové (Bílé Karpaty) a vyhodnotit vliv lokálních abiotických faktorů, současného a historického hospodaření a prostorové konfigurace lokalit na druhové složení a druhovou bohatost. Vegetace byla snímkována na 66 plochách a na základě druhového složení jsem vymezila pět vegetačních typů (K1–K5), které zahrnují druhově bohaté bělokarpatské subxerotermní bazifilní porosty (blízké asociaci Brachypodio–Molinietum), tradičně obhospodařované mezofilní travní porosty s prvky suchých trávníků (blízké asociaci Anthoxantho odorati–Agrostietum tenuis var. Brachypodium), poháňkové pastviny a přechodové mezofilní travní porosty (blízké asociaci Anthoxantho odorati–Agrostietum tenuis) a produktivní mezofilní louky na bývalé orné půdě (blízké asociaci Poo–Trisetetum). Současný způsob hospodaření byl shrnut pomocí vícerozměrných os odvoze-ných z Gowerovy vzdálenosti, historické využití bylo popsáno váženým indexem his-torické orby rekonstruovaným z digitalizovaných mapových podkladů z 19. století a sérií leteckých měřických snímků od 50. let 20. století do počátku 21. století. Vliv skupin proměnných na druhové složení jsem testovala rozkladem variance a analýzou redundance (RDA, margin). Druhovou bohatost jsem nejprve hodnotila napříč třemi měřítky (0,01–1–10 m²) pomocí závislosti počtu druhů na rostoucí plochu (SAR) a parametru z a následně jsem modelovala bohatost cévnatých rostlin na ploše 10 m² pomocí regresních modelů s půdními, managementovými a prostorovými prediktory (MEM). Modely druhového složení ukázaly, že prostředí, současné hospodaření a prostorová struktura společně vysvětlují přibližně pětinu variability druhového složení; největší podíl připadal proměnným prostředí, průkazný byl i efekt současného managementu (zejména gradient pastva–seč) a prostorové konfigurace. Historická orba se neprojevila jako průkazný unikátní prediktor druhového složení, její vliv se však pravděpodobně uplatňuje nepřímo prostřednictvím dlouhodobě změněných půdních vlastností. Druhová bohatost cévnatých rostlin na 10 m² měla medián 51 druhů (33–79) a byla negativně ovlivněna obsahem fosforu a gradientem hospodaření pastva–seč a pozitivně ovlivněna sumou bází v půdě (Ca+Mg+K). Významná byla i prostorová konfigurace. Produktivní porosty na bývalé orné půdě vykazovaly vyšší obsah fosforu a nejnižší betadiverzitu, což odpovídá eutrofizaci a homogenizaci vegetace, zatímco druhově bohaté bělokarpatské porosty se vyznačovaly absencí orné historie a vyššími hodnotami půdního uhlíku. Zásobení půdy bázemi se ukázalo jako mimo-řádně silný prediktor druhové bohatosti, což podporuje význam bazifilního druhového zásobníku pro výskyt bělokarpatských luk v okrajové části jejich rozšíření.
Diverzita travinobylinné vegetace ve vztahu k historickému a současnému hospodaření v oblasti Žítkové.
Autor(ka)
Haug, Jessica
Rok
2026
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt
Dostupnost na webu
