výsevný experiment

Na vlhkostním gradientu prostředí byl proveden vysévací experiment s cílem prokázat, že mnohé druhy, které nejsou obvyklými metodami pro stanovování zásobníku druhů považovány za jeho součást, by měly být do tohoto zásobníku druhů zahrnuty, protože ve skutečnosti jsou schopny se úspěšně uchytit za předpokladu, že odstraníme biotický filtr. Sazenicový experiment byl proveden za účelem porovnání citlivosti uchycení a přežívání semenáčů s přežíváním sazenic v terénu. Uchycení semenáčů v terénu bylo sledováno a porovnáno s klíčivostí různě stratifikovaných semen v laboratoři.

Byla otestována existence “assembly rules” porovnáním složení rostlinného společenstva na různých prostorových škálách s nulovými modely. Pro zjištění, jaké druhy náleží do “species pool” v závislosti na použité definici byl proveden vysévací experiment. Bylo pozorováno uchycování semenáčků v terénu a porovnáno s klíčením semen v laboratorních podmínkách.

Diplomová práce spočívala v měření závislostí klíčení a růstu některých vybraných druhů čeledi Cactaceae na substrátu do kterého byly vysety a prostředí ve kterém byly umístěny. Bylo vyseto celkem 22 druhů této čeledi, vybraných náhodným výběrem, do šesti různých substrátů v prostředí skleníku a výsevního boxu. Po dobu dvaceti dnů byly počítány každodenní přírůstky semenáčků. Po této praktické části byly statisticky zpracovávány závislosti mezi jednotlivými druhy, substráty a prostředím ve kterém byly vysety. Ukázalo se, že působení vnějších podmínek na výsev kaktusů nelze příliš zobecňovat, protože většina druhů reaguje na různé podmínky odlišně.

 

Invaze nepůvodních rostlin jsou v současné době jedním nejvýznamnějších faktorů ohrožujících biodiverzitu v globálním měřítku. Zajímavou možností regulace invazních druhů je bi.ologická kontrola pomocí poloparazitických rostlin, které jsou schopné potlačit růst invazních jedinců a snížit jejich celkovou biomasu. Prvním cílem práce je dokumentace anatomické struktury a funkčnosti haustoriálního napojení mezi poloparazitickým Rhinanthus alectorolophus a invazním Solidago gigantea. Anatomie byla pozorována na tenkých parafinových řezech barvených floroglucinolem. Na zhotovenýnch preparátech byly viditelné plně vyvinuté struktury haustoria a napojení xylémových cév poloparazita na xylémové cévy hostitele. To dokazuje, že pozorovaná haustoria byla zcela funkční a R. alectorophus je schopný parazitace na S. gigantea. Druhým cílem bylo založení pilotního výsevového experimentu pro demonstraci vlivu R. alectorolophus na S. gigantea a vegetaci jím invadovanou. Experiment byl založen na PP Na cvičišti u Mikulova. Na experimentálních plochách bylo pozorováno uchycení poloparazita, ale interakce mezi druhy a vliv na vegetaci nemohly být zatím prokázány kvůli krátkému trvání experimentu.