sucho

Odezvy sazenic buku lesního na stres suchem sledované pomocí fyziologických a optických indikátorů.

Autor(ka)
Červenka, Ondřej
Rok
2024
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra experimentální biologie rostlin.
Poznámky a/nebo abstrakt

Jedním z projevů globální změny klimatu je nárůst extrémních teplot a vln sucha, přičemž prognózy budoucího vývoje se přiklání k variantě prohlubování negativních dopadů. Působení těchto abiotických stresových faktorů se odráží ve fyziologickém stavu vegetace. Je proto nutné nalézt vhodné indikátory působení stresu, které pomohou včas detekovat zhoršující se fyziologický stav vegetace. Indikátory mohou být zjišťovány nejen fyziologickými metodami, ale i optickými, pro další využití sledování vegetace metodami dálkového průzkumu. Buk lesní (Fagus sylvatica L.) je v našich podmínkách původní dřevina v kontextu, v současnosti hojně využívaná v lesnictví pro výsadbu druhově pestřejších společenstev dřevin, která jsou odolnější vůči dopadům klimatické změny. Cílem diplomové práce bylo zkoumat odezvy buku lesního na stres suchem pomocí fyziologických a optických indikátorů. Sazenice buku (výsadbový materiál ze školky) byly po dobu dvou experimentálních sezón umístěny v kontejnerech v experimentálním skleníku, přísun vody byl zprostředkován kapkovou závlahou. Experimentální materiál byl rozdělen do tří skupin s odstupňovanou zálivkou (kontrola, mírné sucho a sucho). Zálivkový režim sestával ze tří period sucha a fází s rovnoměrnou zálivkou. Hodnoceny byly odezvy sazenic buku lesního na působení stresu suchem, a to prostřednictvím dvou typů indikátorů stresového působení – fyziologických a optických. V rámci fyziologických indikátorů byla stanovována koncentrace fotosyntetických pigmentů, poměr karotenoidů vůči chlorofylu, obsah vody v listech, obsah prolinu a specifická listová plocha, stanovovány byly také hodnoty fotosyntetických parametrů na bázi fluorescenčních a gazometrických měření. Optické indikátory stresového působení zahrnovaly vyhodnocení spektrálních křivek odrazivosti a vegetačních indexů. S ohledem na nedestruktivní povahu a možnost měření na různých hierarchických úrovních porostu je právě tato skupina indikátorů stresu považována za perspektivní pro budoucí uplatnění. Z širšího spektra studovaných parametrů byly na základě statisticky signifikantních hodnot, které byly zaznamenány v reakci na nedostatek zálivky v periodách sucha, vytipovány jako nejvhodnější obsah chlorofylu, fotosyntetické parametry měřené na bázi fluorescence a vegetační indexy vztahující se k obsahu chlorofylu (Vogelmann, Datt2, NDchl a RMSR). Sledován byl také efekt regenerace, tedy změny hodnot parametrů, které se udály po ukončení ošetření suchem v období s rovnoměrnou zálivkou všem skupinám rostlin.

Jaké růstové charakteristiky predikují zvýšené riziko mortality borovice lesní vlivem sucha v krajině?

Autor(ka)
Vláčilová, Klára
Rok
2024
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.
Poznámky a/nebo abstrakt

V minulosti byla mortalita borovic vlivem sucha fenoménem jižní Evropy a alpských údolí, avšak i v Česku se klimatické změny začínají promítat na zdravotním stavu lesů. Borovice lesní na Kokořínsku jsou v posledních deseti letech stresovány rostoucím suchem do té míry, že dochází k jejich odumírání. V porostech vzniká mozaika živých a odumřelých borovic, která vybízí k úvaze, jaké charakteristiky měly vliv na to, že některé stromy v rámci jedné plochy odumřely, zatímco další přežívají. Cílem této práce je identifikovat tyto růstové charakteristiky, a dále po vzoru výzkumů borovic v jižní Evropě zjistit kdy/jestli došlo k oddělení růstových trendů živých a mrtvých stromů. Pro tento účel byly na šesti plochách na jižním Kokořínsku odebrány letokruhové vývrty z celkem 291 borovic. Polovina vývrtů pocházela z mrtvých a polovina z živých stromů. Pro každý odvrtaný strom byla také v terénu naměřena výčetní tloušťka (DBH). Korelace růstu s klimatem potvrdila, že růst borovic byl limitován suchem v letních měsících. Na letokruhové řady mají statisticky významný vliv i podmínky v roce předcházejícím tvorbě letokruhu. Z t-testů zjišťujících rozdíly v charakteristikách živých a odumřelých stromů vyplývá, že odumíraly menší stromy (s menší výčetní tloušťkou). V ostatních sledovaných prediktorech (věk, průměrná šířka letokruhu, sensitivita, resistence, resilience) se živé a odumřelé borovice signifikantně nelišily, ačkoli bez statistické významnosti byly určité systematické rozdíly zaznamenány. Živé a mrtvé stromy se nelišily ani v dlouhodobých růstových trendech, je tedy zapotřebí vzít v potaz, že i stromy, které nyní přežívají, mohou při pokračujícím působení sucha odumřít, neboť nebyla odhalena adaptační růstová strategie, která by je výrazně odlišovala od mrtvých stromů. Kokořínsko je tak potenciálně ohroženo rozsáhlou mortalitou borových porostů, která by zásadním způsobem ovlivnila ráz krajiny v této chráněné krajinné oblasti.

Velikost průduchů a odpověď druhů na experimentální sucho.

Autor(ka)
Kuchař, Vít
Rok
2019
Typ práce
Bakalářská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Cíle Podle dosavadních poznatků menší průduchy pohotověji a celkově lépe regulují výpar vody. Malé průduchy by tedy mohly být výhodnější pro rostliny rostoucí v suchém prostředí a rostliny vystavené dlouhodobému suchu. Cílem této práce je ověřit tuto hypotézu porovnáním vztahu mezi velikostí průduchů a jejich dalších vlastností s reakcemi 12 druhů na experimentální sucho na základě materiálu a výsledků ze SIGNAL biodiversity experimentu (Kreyling et al. 2017). Metody U každého druhu byla na dostupném materiálu změřena délka a šířka svěracích buněk, průduchové štěrbiny a počet a hustota průduchů. Z těchto údajů byl vypočítán objem průduchových buněk a maximální teoretická vodivost průduchů. Rezistence druhů k experimentálnímu suchu byla vyjádřena jako poměr hmotnosti jejich suché nadzemní biomasy po experimentálním suchu vzhledem ke kontrole. Výsledky Z měřených průduchových znaků korelovala rezistence vůči suchu pouze s maximální vodivostí průduchů u Fabaceae (negativně) a ostatních bylin (pozitivně). Jistý trend vykazovala i hustota průduchů. Oba tyto znaky souvisejí s velikostí průduchů a ta proto na rezistenci k suchu bud mít určitý vliv. Jeho jednoznačná detekce a pochopení by však vyžadovalo sledování většího množství druhů a zohlednění vlivu jejich dalších xeromorfních adaptací.