Velikost průduchů a odpověď druhů na experimentální sucho.
Cíle Podle dosavadních poznatků menší průduchy pohotověji a celkově lépe regulují výpar vody. Malé průduchy by tedy mohly být výhodnější pro rostliny rostoucí v suchém prostředí a rostliny vystavené dlouhodobému suchu. Cílem této práce je ověřit tuto hypotézu porovnáním vztahu mezi velikostí průduchů a jejich dalších vlastností s reakcemi 12 druhů na experimentální sucho na základě materiálu a výsledků ze SIGNAL biodiversity experimentu (Kreyling et al. 2017). Metody U každého druhu byla na dostupném materiálu změřena délka a šířka svěracích buněk, průduchové štěrbiny a počet a hustota průduchů. Z těchto údajů byl vypočítán objem průduchových buněk a maximální teoretická vodivost průduchů. Rezistence druhů k experimentálnímu suchu byla vyjádřena jako poměr hmotnosti jejich suché nadzemní biomasy po experimentálním suchu vzhledem ke kontrole. Výsledky Z měřených průduchových znaků korelovala rezistence vůči suchu pouze s maximální vodivostí průduchů u Fabaceae (negativně) a ostatních bylin (pozitivně). Jistý trend vykazovala i hustota průduchů. Oba tyto znaky souvisejí s velikostí průduchů a ta proto na rezistenci k suchu bud mít určitý vliv. Jeho jednoznačná detekce a pochopení by však vyžadovalo sledování většího množství druhů a zohlednění vlivu jejich dalších xeromorfních adaptací.
