Fyziologická plasticita a lokální adaptace v asistované migraci lesních dřevin pro zvýšení uhlíkového sinku.
Evropské lesy jsou zásadním uhlíkovým sinkem, jehož stabilita je ohrožena zrychlující se klimatickou změnou (rostoucí teploty, extrémní sucha). Reakce dominantních dřevin na stres ukazují, že přirozená adaptace a fyziologická a fenotypová plasticita lokálních populací nestačí tempu oteplování. Tento nesoulad vede k chřadnutí porostů a riziku jejich proměny na zdroj emisí CO2. Jako nezbytná proaktivní strategie lesnického managementu se ukazuje koncept asistované migrace (AM) — cílený transfer klimaticky předadaptovaných populací (proveniencí) do oblastí s očekávaným jiným, obvykle aridnějším klimatem. Modelové kvantifikace potvrzují potenciál AM stabilizovat a navýšit uhlíkový sink v mladých lesních ekosystémech pod různými klimatickými scénáři. Úspěšná implementace AM však vyžaduje zohlednění specifických transferových scénářů pro jednotlivé dřeviny, překonání legislativních překážek a komplexní vyhodnocení biologických a socio-ekonomických rizik. Vědecky podložená asistovaná migrace, v kombinaci s podporou druhově bohatých směsí, je klíčovým nástrojem pro zachování dlouhodobé ekosystémové funkčnosti a uhlíkové neutrality budoucích lesů.
