Unie botanických zahrad ČR byla založena v roce 2005. Zastupuje zahrady na národní i mezinárodní půdě, organizuje vzájemná setkání, konference a výstavy. Provozuje databázi pěstovaných rostlin florius.cz, kterou v současnosti využívá 18 zahrad. Kromě seznamů jsou v databázi veřejně přístupná pasportní data pěstovaných rostlin.

Botanické zahrady udržují kolekce rostlin z celého světa, a dávají tak možnost získat pro vědecké bádání bohatý rostlinný materiál. Snad ještě větší význam nabývají v posledních desetiletích botanické zahrady v ochraně genofondu. Botanické zahrady ČR stupňují své úsilí v tomto směru a  zlepšují podmínky pro úspěšnou dlouhodobou kultivaci ohrožených druhů rostlin se známým původem. Sdílejí tyto sběry mezi sebou, vyměňují si poznatky o způsobech jejich pěstování, budují biotopové expozice prezentující problematiku ochrany přírody veřejnosti.

Archeobotanika se zabývá analýzou rostlinných makrozbytků (nejčastěji semen a plodů) nalezených v archeologických kontextech. Většinu makrozbytků je možné na základě jejich tvaru (s použitím atlasů a srovnávacích sbírek) přiřadit konkrétnímu taxonu. Vzhledem k tomu, že archeologicky zkoumané lokality se ve většině případů vážou na místa spojená s lidskou aktivitou, jsou archeobotanická data ideálním zdrojem informací pro poznání historie synantropní vegetace.

I botanici jsou často překvapeni, jak vypadá konkrétní druh rostliny pod zemí. Podzemní orgány jsou „neviditelné“ a dá dost práce je zviditelnit. Nikdo nepochybuje o jejich významu, přesto je málo badatelů, kteří se jim věnují, natož těch, kteří by nám ukázali, jak kořeny vypadají.

Analýzy obsahu uhlíku (C) a dusíku (N) v listech a obsahu jejich stabilních isotopů v opakovaně sbíraných vzorcích rostlinných pletiv mohou poskytnout informace o ekofyziologických procesech v rostlinách a o změnách těchto procesů v čase. Analyzovali jsme proto vzorky deseti druhů cévnatých rostlin opakovaně sbíraných během posledních dvou století na pěti lokalitách v České republice. Tyto vzorky jsme získali z jedenácti českých a polských veřejných i soukromých herbářů (BRNM, BRNU, CB, herb. L.

Prvý inštitucionálny herbár v Košiciach vznikol pravdepodobne koncom 19. storočia na pôde semenárskej stanice Kráľovského uhorského semenárskeho kontrolného ústavu v Budapešti a v Košiciach, ktorá bola založená v roku 1884. V tomto herbári sa sústreďovali zbery divorastúcich rastlín z okolia Košíc a východného Slovenska, medzi ktorými sú aj exsikáty zberateľov Degena, Thaisza a neskoršie Deyla, ale aj zbery z pokusných políčok Ústavu pre kontrolu semien (pôvodne vyššie uvedená semenárska stanica), včleneného roku 1920 do Štátnych výskumných ústavov poľnohospodárskych.

Vedný odbor Biodiversity Informatics (zahŕňajúci informatické aplikácie v štúdiu biodiverzity) je u nás aspoň pod týmto označením pomerne neznámy, hoci v celosvetovom meradle je už dobre zavedený a to nielen v rámci univerzitných študijných programov ale aj v bežnej praxi. S produktmi tohto vedného odboru, ktoré vznikli väčšinou ako výsledok veľkých medzinárodných projektov alebo aktivít veľkých botanických inštitúcií, sa však stretávame v každodennej botanickej praxi.

DALIBor neboli DAtabase of LIchens and Bryophytes funkčně navazuje na koncept všeobecně známé databázové aplikace Pladias, která je určena pro cévnaté rostliny.

Přehled vegetačních tříd Evropy v kombinaci s údaji o fylogenetických vztazích mezi jednotlivými druhy cévnatých rostlin nám umožňuje studovat fylogenetickou diverzitu rostlinných společenstev Evropy, a tak porozumět procesům, které jsou zodpovědné za současné taxonomické složení těchto společenstev.

Výzkum květeny má v České republice dlouhou tradici. Přestože floristický průzkum přinesl obrovské množství údajů o rozšíření rostlin, tato data jsou převážně v knihách, časopisech, dílčích databázích nebo v podobě herbářových sběrů, což znesnadňuje jejich efektivní využívání. Dosud proto není k dispozici ani žádné souborné dílo s mapami rozšíření českých rostlin a více než polovina druhů dosud nebyla mapována vůbec.