morfologie

Taxonomie příbuzenského okruhu ohroženého starčku celolistého v České republice.

Autor(ka)
Novotná, Iveta
Rok
2022
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

práce je zaměřena na taxonomickou problematiku okruhu starčku celolistého (Tephroseris integrifolia agg.), který se řadí mezi ohrožené prvky květeny střední Evropy. Na území České republiky je z tohoto okruhu uváděn výskyt dvou taxonů. Jedná se o kriticky ohrožený, oranžově kvetoucí Tephroseris aurantiaca a silně ohrožený, žlutě kvetoucí Tephroseris integrifolia s. s., který je na našem území sice poměrně široce rozšířený, ale v posledních letech ustupuje. Při měření velikosti genomu se navíc ukázalo, že žlutě kvetoucí rostliny, dříve považované za jeden druh T. integrifolia s. s., mají dvě ploidní úrovně. Cílem práce bylo (1) zjistit rozšíření jednotlivých ploidních úrovní na území České republiky, (2) ověřit použitelnost velikosti průduchů pro rozeznávání ploidní úrovně u herbářových položek, (3) najít vhodné morfologické znaky použitelné k rozlišování taxonů z tohoto okruhu a také dvou ploidních úrovní T. integrifolia s. s. a v neposlední řadě (4) navrhnout vhodné taxonomické řešení pro populace, u kterých bude odlišnost prokázána. Celkem bylo studováno 37 lokalit převážně z České republiky, ale také Slovenska, Rakouska, Maďarska, Rumunska a Ukrajiny. Průtokovou cytometrií byla stanovena ploidní úroveň u 335 jedinců z 37 populací. Morfologická variabilita byla zjišťována měřením devíti vybraných generativních znaků z 25 populací (23 z České republiky a 2 ze Slovenska). K analýze dat byl použit software Statistika, R a MS Excel. Pro vizuální zobrazení dat byly použity krabicové grafy a mnohorozměrné analýzy. Stanovením DNA ploidní úrovně byl zjištěn výskyt hexaploidních a dodekaploidních jedinců. U druhu T. integrifolia s. s. byly na území ČR potvrzeny dvě ploidní úrovně. Statistické testy prokázaly signifikantní rozdíly mezi hexaploidními a dodekaploidními jedinci. Kroková diskriminační analýza stanovila jako nejvhodnější k jejich rozlišování kombinaci následujících morfologických znaků: délka ligul, délka a počet zákrovních listenů. Velikost průduchů byla vyhodnocena jako průkazný znak k rozlišování ploidních úrovní studovaných rostlin, nicméně nebyla prokázána jako spolehlivý znak pro stanovení ploidní úrovně u herbářových položek studovaných rostlin. Pro rozpoznání populací s odlišnou velikostí genomu a odlišnými morfologickými znaky byl sestaven určovací klíč.

Význam uspořádání květů v květenství na reprodukční úspěch rostlin.

Autor(ka)
Chvojková, Karolína
Rok
2021
Typ práce
Bakalářská práce
Místo
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky.
Poznámky a/nebo abstrakt

Květenství a jeho vlastnosti mají zásadní vliv na chování opylovačů při opylování, což může ovlivnit výsledný reprodukční úspěch rostlin. Shluk více květů v květenství představuje pro rostliny výhodu z důvodu diverzifikace zdrojů pylu a větší vizuální nabídky, která může nalákat více opylovačů a zvýšit tak šanci na přenos pylu na jiné jedince a zajištění genetické variability potomstva. Nevýhodou více květů v jednom květenství může být jak zvýšení nároků na energii pro tvorbu a udržení více květů, tak zvýšené riziko geitonogamie. Rostliny se geitonogamii v rámci květenství brání různými adaptacemi. Cílem této práce je zhodnocení vlivu uspořádání květenství na úspěšnou reprodukci rostlin. Při studiu uspořádání květů v květenství je potřeba brát v úvahu nejen jejich morfologii, tedy tvar, počet, velikost a uspořádání květů, ale i další funkční vlastnosti v podobě pohlavních orgánů, sterility a tvorby odměn. Výsledný efekt uspořádání květů na reprodukční úspěch rostlin závisí také na vektorech které přenášejí pyl, v tomto případě především hmyzích opylovačích, jejichž chování je uspořádáním rostlin ovlivněno.

Ecology, taxonomy and biogeography of diatoms (Bacillariophyta) of Ile Amsterdam and Ile Saint-Paul (TAAF, Southern Indian Ocean).

Autor(ka)
Chattová, Barbora
Rok
2017
Typ práce
Dizertační práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

Tato práce přináší informace o druhové bohatosti a taxonomii rozsivek dvou malých, izolovaných vulkanických ostrovů, ostrova Nový Amsterdam a ostrova Svatého Pavla, které jsou součástí francouzského zámořského teritoria v jižním Indickém oceánu. V první části práce najdeme výsledky ekologické studie sladkovodních a mechy obývajících rozsivek ostrova Nový Amsterdam. Práce se věnuje zejména zhodnocení vlivu podmínek prostředí na složení různých rozsivkových společenstev na ostrově. V průběhu terénních prací byly měřeny fyzikálně-chemické parametry prostředí. Součástí studie je srovnání biogeografických vztahů a rozsivkové flóry ostrova Nový Amsterdam s ostatními ostrovy v jižním Indickém oceánu. Jedna kapitola je věnována předběžným výsledkům ekologické studie terestrických rozsivek ostrova Svatého Pavla. Během této disertační práce bylo analyzováno více než 400 vzorků, které byly odebrány ze tří různých typů habitatů (sladkovodní, půdní a vzorky odebrané z mechů). Celkově bylo na obou ostrovech nalezeno 146 druhů rozsivek náležících k 41 rodům. Výsledky analýz ukazují, že mezi hlavní faktory ovlivňující druhové složení rozsivkových společenstev patří konduktivita, obsah síranů, pH a vlhkost. Dle biogeografické analýzy patří 19% všech nalezených druhů k endemitům sledovaných ostrovů a dalších 14% druhů vykazuje omezený subantarktický výskyt. Jedním z hlavních cílů práce bylo provést taxonomickou revizi dominantních rodů (Pinnularia, Humidophila a Luticola) obou ostrovů, založenou na moderním morfologickém konceptu. Výsledkem této revize je popis šestnácti nových rozsivkových druhů. V práci je uveden jejich detailní morfologický popis na základě pozorování jak ve světelném, tak ve skenovacím elektronovém mikroskopu. Morfologie a ekologie nových druhů je srovnána s podobnými, již popsanými taxony. Ke každému nově popsanému druhu jsou připojeny poznámky o jeho ekologii, biogeografii a charakteristických rozsivkových společenstvech, ve kterých se daný druh nejčastěji vyskytuje. Studii doplňuje Příloha č. 1, která obsahuje popis nového rodu centrických rozsivek, Ferocia. Výsledky srovnání s ostatními subantarktickými ostrovy dokazují vysokou specifitu rozsivkové flóry ostrova Nový Amsterdam. Rozsivková flóra obou ostrovů se vyznačuje vysokým podílem nových (endemických) druhů a druhů s omezeným subantarktickým výskytem. Jedinečnost rozsivkové flóry těchto dvou malých izolovaných ostrovů tak vytváří další trhlinu v teorii kosmopolitního výskytu organismů. Výsledky práce budou použity v dalším (paleo)-ekologickém a taxonomickém výzkumu obou ostrovů.

Cytologické a morfologické charakteristiky vybraných druhů řas a sinic polárních oblastí.

Autor(ka)
Kohoutek, Petr
Rok
2018
Typ práce
Bakalářská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

V této bakalářské práci se věnuji obecným mechanismům adaptací sinic a řas v polárních oblastech. Tato práce zahrnuje stručný popis polárních oblastí a podmínek, které definují život na těchto ekosystémech. V závěru práce se zaměřuji na adaptační mechanismy, jež jsou odpovědí vůči hlavním faktorům omezující život v polárních oblastech. Tyto adaptační mechanismy způsobují změny ve struktuře buněk a morfologii stélek polární řasy rodu Zygnema a polární sinice rodu Nostoc, jež jsou typičtí zástupci těchto oblastí.

Polyfázická studie sinic rodu Gloeocapsa s využitím molekulární analýzy jednotlivých buněk.

Autor(ka)
Dadáková, Iva
Rok
2017
Typ práce
Magisterská práce
Místo
Masarykova Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie.
Poznámky a/nebo abstrakt

V rámci této diplomové práce byl zkoumán rod Gloeocapsa, který byl doposud studován jen z morfologického hlediska. Pomocí polyfázického přístupu byly studovány druhy G. atrata, G. alpina, G. novacekii, G. ralfsii a G. biformis. Tyto druhy byly pozorovány z morfologické stránky, ale nevykazovaly odlišné znaky od determinační literatury. U druhů G. atrata, G. alpina, G. novacekii a G. biformis byla zkoumána změna barvy pigmentů obsažených ve slizových obalech v reakci na změnu pH. Druhy s modravými pigmenty (G. atrata a G. alpina) se v kyselém prostředí (pH 4) barvily červeně, v zásaditém prostředí (pH 9) pak modře. U druhů s červenými (G. novacekii) či žlutými (G. biformis) pigmenty k barevné změně nedocházelo. Studované druhy byly zkoumány i molekulárními metodami na základě metody analýzy jednotlivých buněk (single cells) vzhledem k nemožnosti jejich kultivace. Analýza genu pro 16S rRNA i multilokusová analýza zařadily rod Gloeocapsa do řádu Chroococcidiopsidales a rozdělily tento rod do 3 skupin. V jedné skupině je obsažen druh Gloeocapsa biformis, který by měl být, vzhledem k jeho morfologické stavbě a postavení ve fylogenetickém stromu, z rodu Gloeocapsa vyčleněn. Druhou skupinu tvoří zbylé studované druhy, včetně typového druhu, G. atrata. A třetí skupinu pak Gloeocapsa sp. PCC 7428 společně s některými dalšími sekvencemi nazvanými Gloeocapsa, jejichž sekvence byly získány z databáze NCBI avšak chybí k nim data o morfologii. Pro rozlišení druhů v rámci skupiny Gloeocapsa atrata byla použita analýza ITS regionu rRNA včetně sekundárních struktur D1-D1´a Box B smyček, která spolehlivě jednotlivé druhy rozlišila. V rámci této práce byla získána sekvence draftu genomu typového druhu, G. atrata.