vyhynulé druhy

Na modelovém území Ještědského hřbetu v severních Čechách byly popsány hlavní směry variability tamější flóry a vegetace cévnatých rostlin pomocí jak systematicky získaných síťových floristických údajů, tak výběrově pořízených fytocenologických snímků. V první kapitole bylo navrženo nové fytogeografické členění na tři oblasti vycházející především z lesnatosti, výškové stupňovitosti a geografické polohy. Pro vyhynulé a ohrožené taxony byla zpracována strategie další ochrany na základě známého rozšíření z minulosti (herbáře, literatura) i ze současnosti (floristické síťové mapování). Prostorová struktura v údajích o rozšíření rostlin byla vyhodnocena také pomocí numerických metod. Zjištěné vzorce rozšíření byly vztaženy ke známým faktorům prostředí působícím v území. 

Ve třetí kapitole byl efekt měřítka testován ve studovaném území za pomocí přenositelnosti druhových skupin (statisticky definovaných na celkem třech prostorových úrovních) na jinou úroveň (tj. úroveň jemná — biotopová representovaná fytocenologickými snímky versus hrubá — krajinná zastoupená dvěma floristickými databázemi). 

Význam omylů ve sběru dat byl také prověřen pomocí terénního experimentu v páté kapitole. Ukázalo se při něm, že podstatné chyby (rozdíly) v mapování více lidí pramení ze subjektivní volby pochůzek mapovatelů, z jejich rozdílné znalosti území a celkové nabyté floristické zkušenosti.

Propojení dvou hlavních zdrojů floristických dat (tj. fytocenologických snímků a výsledků z floristického síťového mapování) byla věnována závěrečná, šestá kapitola, a to na příkladu využití lokálních databází ze zájmového území.

V roce 2009 byl publikován seznam vyhynulých a ohrožených druhů Krkonoš, který zahrnuje jednotný pohled na cévnaté rostliny na polské i české straně hor. Tato bakalářská práce je zaměřena na nejvíce ohrožené a vyhynulé druhy, pro které byly hledány společné vlastnosti, přičemž nebylo jasné, zdali takovéto vlastnosti existují. V bakalářské práci byly hodnoceny faktory, které byly dohledatelné v literatuře. Údaje o typu rozmnožování, které je pro zachování druhů zcela klíčové, však v naprosté většině případů v literatuře uvedené nejsou. Dobře dohledatelné údaje se týkaly vlastností podloží, druhu a vlastnostech biotopu, životní formě (ta však nakonec nebyla hodnocena), fytogeografických oblastí, vegetačních stupňů a endemismu. Nelze očekávat, že by po porovnání výsledků někde panovala shoda blízká sto procentům, přesto však lze z některých výsledků dedukovat jisté náznaky společných vlastností. Tak například pro pětinu až třetinu druhů kategorie C1 a A1 je společnou vlastností kyselý substrát, 30 – 40 % druhů kategorie C1 má výskyt v oblasti oreofytika, kolem 30 % vyhynulých a ohrožených druhů je společným znakem výskyt na lučních stanovištích, 30-40 % kriticky ohrožených druhů se vyskytuje na vlhkých stanovištích, 20 % kriticky ohrožených druhů na české i polské straně hor se vyskytuje v subalpínském stupni, z vyhynulých druhů je to pouze 10 %. Tato práce má mnoho možností pro další rozvinutí; lze dále specifikovat, co je to společná vlastnost, doplnit a zpřesnit údaje a rozhodnout se, které z nich jsou důležité pro srovnání. Ideální by bylo doplnění pracovní tabulky o druhy, které jsou ohroženy zároveň v Krkonoších, Rakousku a Německu.