Tato bakalářská práce popisuje rozšíření žlutokvětých šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v České republice podle dokladů z 18 herbářových sbírek. Tyto rostliny jsou u nás nepůvodní (jsou to neofyty), které na našem území dříve zdomácněly zvláště v teplých oblastech. Hlavní determinační znaky studovaných šťavelů jsou popsány na základě literární rešerše. Podle těchto diagnostických znaků byly revidovány herbářové doklady. Texty herbářových etiket byly zaznamenány do databáze v programu Acces. K takto získaným lokalitám byly doplněny odpovídající zeměpisné souřadnice a poté zhotoveny síťové kartogramy (v síti CEBA) rozšíření studovaných druhů. Nejrozšířenější ze studovaných druhů je O. stricta (621 záznamů), potom O. corniculata (186 záznamů) a nejvzácnější je O. dillenii (60 záznamů). Výsledky mapování potvrzují a podstatně doplňují dosavadní poznatky; a to o výskyty ve fytochorionech, odkud studované druhy nebyly dosud známy. Výsledky revizí byly uveřejněny v databázi Pladias.
Studium rozšíření žlutokvětých šťavelů Oxalis corniculata, O. dillenii a O. stricta v České republice probíhalo v letech 2017–2020. Nashromáždil jsem za tu dobu více než 6200 záznamů z revizí herbářových sbírek, floristické literatury, botanických databází a od některých zahrádkářů z různých míst České republiky. Všechny tři studované druhy jsou v České republice neofytního původu. Často se projevují jako úporné plevele v zahradnictvích, zahradách, ve spárách dláždění a jinde. Nejrozšířenější druh O. stricta (ve zpracování 4875 záznamů) se na našem území objevil nejspíš už koncem 18. století. Od té doby stihl osídlit většinu území České republiky a obsadit většinu vhodných stanovišť. Méně rozšířený druh O. corniculata (1061 záznamů) je ze tří studovaných šťavelů ekologicky nejvyhraněnější. Je urbanofilní; v sídlech se vyskytuje ve dvou varietách, vzácné nominátní var. corniculata a běžnější červenolisté var. repens. Výrazně se mi podařilo doplnit poznatky o rozšíření druhu O. dillenii (295 záznamů) a popsat současnou invazní dynamiku tohoto druhu. Mapy současného rozšíření pro všechny druhy jsou dostupné také v Databázi české flóry a vegetace (Pladias). Pro studované druhy byly dále zpracovány časové posloupnosti šíření, stanovištní charakteristika a modely rozšíření odrážející klimatickou niku druhů. Pro modelování rozšíření druhů byl použit algoritmus MaxEnt. Rozšíření druhů na území České republiky v modelu nejlépe odrážejí klimatické faktory, zvláště průměrná roční teplota, srážky a evapotranspirace. Pedagogickou část tvoří příprava na čtyři vyučovací hodiny. Jako bloková výuka může být vhodná do seminářů biologie nebo zeměpisu, případně ji lze použít i v rámci badatelských klubů. Hlavním tématem jsou herbářové sbírky. Cílem je především poukázat na důležitost herbářů v botanickém výzkumu a vést žáky k lepší práci s rostlinným materiálem. Zároveň zde aplikuji didaktické aktivity a přístupy, které posilují mezipředmětové vazby, například skrze výuku geografických informačních systémů, které mají v praxi své místo v řadě přírodovědných i technických oborů.
Mezidruhová hybridizace je významným evolučním prekurzorem speciace. I když je mnoho druhů rostlin schopných křížit se, frekvence hybridizace se mezi nimi může výrazně lišit. Tyto odlišnosti je potřeba zkoumat s ohledem na jejich evoluční, ochranářský a šlechtitelský význam. Rod Cirsium (pcháč) z čeledi Asteraceae je vhodný model pro výzkum zákonitostí mezidruhové hybridizace na malé fylogenetické škále. Předkládaná magisterská práce popisuje geografické rozšíření mezidruhových hybridů šestnácti druhů rodu Cirsium ve střední Evropě (C. acaulon, C. alsophilum, C. arvense, C. brachycephalum, C. canum, C. carniolicum, C. eriophorum, C. erisithales, C. greimleri, C. heterophyllum, C. oleraceum, C. palustre, C. pannonicum, C. rivulare, C. spinosissimum, C. vulgare). Analýza rozšíření hybridů byla vypracována na základě studia herbářových položek většiny muzejních a univerzitních herbářů v České republice, na Slovensku a největších herbářů v Rakousku a Maďarsku. Lokality hybridů, zjištěné tímto studiem, byly přeneseny do databáze. Ta obsahuje 6 040 záznamů. Jako zkoumané území byly na základě množství záznamů vymezeny státy Rakousko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a region Jižní Tyrolsko. K lokalitám byly přiřazeny geografické souřadnice, jejichž pomocí, byly vytvořeny mapy rozšíření nalezených hybridů. Za pomoci údajů, pocházejících z odborných prací jiných autorů a předešlé bakalářské práce, byla zdokumentována rovněž distribuce rodičovských druhů. Z teoreticky možných 120 hybridů šestnácti studovaných druhů bylo z daného území zaznamenáno celkem 59 různých hybridů vyskytujících se v tomhle území s velice rozdílnou frekvencí. Nejhojnějšími hybridy jsou C. canum × C. oleraceum, C. oleraceum × C. palustre, C. oleraceum × C. rivulare, C. palustre × C. rivulare. Poznání rozšíření hybridů a jejich rodičů umožnilo taky stanovit tendenci druhů křížit se. Nejochotněji tvoří hybridy vzácné horské druhy Cirsium greimleri a C. carniolicum, které proto mohou být ohroženy genetickou korozí. Naopak nejméně hybridizuje druh slanisek C. brachycephalum, druh pastvin C. eriophorum a hojné, plošně rozšířené druhy C. arvense a C. vulgare. Data získaná studiem herbářového materiálu se ukázala jako vhodný nástroj pro reprezentativní stanovení různé míry intenzity mezidruhové hybridizace. Pomocí geografického překryvu v distribuci rodičovských druhů lze vysvětlit 15,74 % variability ve frekvenci hybridů.
