cévnaté rostliny

Rostlinnými invazemi se již zabývala řada studií, stále však chybí podrobnější srovnání invadovanosti biotopů na různých kontinentech a také není zcela známo, jaké faktory ji podmiňují. Studie, které srovnávaly míru invaze v biotopech několika oblastí na různých kontinentech, se lišily jak typem vstupních dat, tak jejich zpracováním, a tudíž zobecnění výsledků pro větší, mezikontinentální měřítka může být nepřesné. Pro spolehlivé zhodnocení rozdílů v invazi mezi kontinenty je proto nutné shromáždit srovnatelné údaje. Přehledy založené na invadovanosti biotopů, kvantifikované jako počet či podíl nepůvodních druhů, ukázaly, že jsou mezi biotopy ve studovaných oblastech výrazné rozdíly v zastoupení nepůvodních druhů. Biotopy v rámci jedné oblasti se lišily svou invadovaností, ale stejné biotopy v různých oblastech vykazovaly naopak podobnou invadovanost. To může naznačovat existenci faktorů podmiňujících invadovanost, které jsou společné stejným biotopům i ve značně vzdálených oblastech. Invadovanost biotopu je obecně připisována interakci invazibility biotopu a přísunu diaspor nepůvodních druhů. Předpokládáme však, že se na invadovanosti podílí i další faktor, a to celková zásoba nepůvodních druhů, které se vyskytují v dané oblasti a mají vlastnosti umožňující invadovat daný biotop (tzv. regional alien species pool). Protože vlastnosti druhů jsou do určité míry podmíněny adaptacemi na biotop, ve kterém rostou v původním areálu, mohou v sekundárním areálu zvýhodnit druh při invazi do biotopů s podobnými podmínkami. Jestliže se biotopy v původním areálu liší tím, kolik poskytují svých druhů pro invazi, můžeme v invadované oblasti předpokládat rozdíly v zásobě nepůvodních druhů, které jsou ekologicky přizpůsobené různým biotopům, což se může projevit v rozdílné invadovanosti biotopů. Cíli dizertační práce je proto (i) ověřit mezikontinentální rozdíly v invadovanosti biotopů, zvláště v Novém a Starém světě, a srovnat míru výměny nepůvodních druhů mezi nimi, (ii) identifikovat biotopy poskytující nejvíce druhů pro invazi na jiné kontinenty a ověřit, zda druhy v sekundárním areálu upřednostňují při invazi podobné podmínky, a konečně (iii) prověřit vztah mezi tím, kolik daný biotop poskytuje druhů k invazi, a jak je invadován jako důsledek různé nabídky ekologicky kompatibilních druhů. Při námi provedeném srovnání invadovanosti obdobných biotopů ve východní část Severní Ameriky a střední Evropě bylo zjištěno, že v obou oblastech jsou nejvíce a nejméně invadované biotopy shodné. Při srovnání odpovídajících si biotopů mezi kontinenty byla větší průměrná invadovanost zaznamenána v Severní Americe, což poukazuje na obecně větší míru invaze v biotopech v Nového světa. Biotopy v Evropě poskytly více druhů k invazi do Severní Ameriky než naopak, tudíž můžeme předpokládat nevyváženou výměnu nepůvodních druhů mezi Starým a Novým světem. Evropské biotopy byly srovnány jako zdroje nepůvodních druhů invazních v Severní Americe a ve světě. Pro obě oblasti byly stejné evropské biotopy shodně velmi nebo zanedbatelně důležitými zdroji invazních nepůvodních druhů. Evropské druhy v sekundárním areálu upřednostňovaly podmínky podobné těm v primárním areálu. Mezi podílem druhů poskytovaných biotopem k invazi a invadovaností obdobných biotopů nepůvodními druhy proudícími mezi východní částí Severní Ameriky a střední Evropou byl nalezen signifikantní vztah. Čím více druhů daný biotop poskytl k invazi na druhý kontinent, tím větší invadovanost obdobného biotopu byla na druhém kontinentu zaznamenána, což lze připsat vlivu tzv. direct species-pool effect. Čím více druhů biotop na daném kontinentu poskytl k invazi, tím více nepůvodních druhů z ostatních kontinentů přijal jako důslek tzv. reciprocal species-pool effect.

Bakalářská práce popisuje přírodní podmínky a flóru území mezi Řečkovicemi a Jinačovicemi. Celková rozloha území činí necelých 9 km² vymezených čtyřmi poli podrobného síťového mapování (6765-A-C-d, 6765-A-D-c, 6765-C-A-b, 6765-C-B-a), lišících se od sebe využitím krajiny a mírou antropogenního vlivu. Ve vegetačních sezónách roku 2019 a 2020 jsem zaznamenala celkem 393 rostlinných druhů cévnatých rostlin, z toho 48 ohrožených. Hlavní metody terénního průzkumu spočívaly v zachycení jarního, letního a pozdně letního aspektu a sepsání přítomných rostlinných druhů. Bližší představa o rostlinném složení a vegetačních typech je získána skrze zhotovování fytocenologických snímků a jejich následnou klasifikací. V lesní vegetaci je nejhojněji zastoupena asociace acidofilních teplomilných doubrav na mělkých půdách (Sorbo torminalis-Quercetum), méně asociace mezofilních acidofilních doubrav (Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae). Z nelesní vegetace snímky nejčastěji zachycují asociaci eutrofních ovsíkových luk (Pastinaco sativae-Arrhenatheretum elatiori) a třídu jednoleté vegetace polních plevelů a ruderálních stanovišť (Stellarietea mediae). Součástí práce je seznam nalezených rostlinných druhů a dokladový herbář vybraných druhů. 

Tato bakalářská práce se zabývá diverzitou vegetace sekundárních lesíků v zemědělské krajině severní Hané. Cílem výzkumu bylo zjistit, zdali se na diverzitě vegetace projevují ostrovní efekty velikosti plochy a izolovanosti, resp. vzdálenosti od primárních lesů. Dále byl uvažován vliv dalších faktorů prostředí – stáří lesíku, půdního pH, pokryvnosti dřevinných pater a přítomnosti navazujících biotopů. Práce se také zabývala počty nepůvodních a invazních druhů a výskytem druhů z hlediska různých strategií šíření. Úvodní část práce podává vhled do problematiky ostrovních biotopů v zemědělské krajině a teoretický základ vycházející z teorie ostrovní biogeografie. Metodika nabízí přehled výzkumu, postup při výběru lokalit, definování sekundárního lesíku a postup při jejich mapování, dále zpracování a analýzu dat. Vegetační zápisy byly pořízeny ve 23 sekundárních lesících, v nichž byl zaznamenán výskyt 91 taxonů cévnatých rostlin, z nichž patnáct bylinných druhů bylo zařazeno do skupiny lesních specialistů, 20 druhů bylo nepůvodních a čtyři invazní. Analýzy (korelace, regrese a ordinace) ukázaly těsnou pozitivní závislost mezi relativním zastoupením lesních specialistů v bylinném patře a velikostí plochy lesíku. Ostrovní efekt izolovanosti se projevil pouze na celkové alfa diverzitě, kdy s rostoucí vzdáleností od primárního lesa alfa diverzita klesala. Práce přinesla nové poznatky o systému lesních ostrovních biotopů v intenzivně využívané zemědělské krajině. Na základě vybraných poznatků pak byla formulována dílčí doporučení pro ochranu přírody v zemědělské krajině. 

Středně vápnitá mechová slatiniště a rašelinné louky Českého masívu procházejí v posledních desetiletích výraznými změnami. V přírodní rezervaci Chvojnov, která byla v minulosti ovlivněna silným odvodněním, proběhla v posledních letech rozsáhlá kompletní revitalizace. Analyzovaný datový soubor ze zkoumané lokality PR Chvojnov obsahuje historické snímky K. Rybníčka (1960–1964), E. Horodyské (2003–2004), snímky K. a J. Juřičkových z období před revitalizací (2013) a vlastní snímky zaznamenané po provedení revitalizace (2019), jejichž plochy byly trvale zafixovány. Provedená klasifikace datového souboru vytvořila 4 vegetační skupiny (skupinu s vegetací as. Campylio stellati-Trichophoretum alpini, skupinu snímků s vysokou hladinou vody, skupinu snímků z revitalizované části lokality a skupinu s vegetací as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii). Přímá ordinační analýza ukázala posun ve složení vegetace od 60. let po současnost. Došlo k ústupu citlivých rašeliništních specialistů typických pro vegetaci as. Campylio stellati-Trichophoretum alpini (Trichophorum alpinum, Rhynchospora alba, Scorpidium scorpioides) a nárůstu lučních druhů podmáčených luk (Holcus lanatus, Lychnis flos-cuculi) a živinově náročnějších druhů mechorostů (Calliergonella cuspidata, Sphagnum teres). Významně pozitivní vliv na současnou podobu vegetace měla provedená revitalizace. Došlo k obnově funkčního vodního režimu, znovuotevření lokality odstraněním náletových dřevin a stržením drnů degradovaného podrostu, zvýšení biodiverzity lokality asanací rákosin a zvýšení biodiverzity mechového patra provedením speciálních zásahů na podporu ohrožených rašeliništních specialistů. 

Bakalářská práce se zaměřuje na výzkum flóry a vegetace na území o celkové rozloze 4,95 km² vymezeném třemi poli síťového mapování (6765-B-A-b, 6765-B-A-d, 6765-B-C-b) na severovýchodním okraji Brna. Cílem práce bylo pomocí terénního průzkumu zaznamenat druhovou skladbu rostlin daného území, popsat vegetaci pomocí zápisů fytocenologických snímků a charakterizovat přírodní poměry zkoumaného území podle dostupné literatury. Během průzkumu jsem takto zaznamenala 513 taxonů cévnatých rostlin, z toho 36 ohrožených a 20 invazních, a zapsala jsem 21 fytocenologických snímků lesní a ruderální vegetace. Snímky jsem analyzovala v programu JUICE a přiřadila je tak k jednotlivým asociacím, pro lesní vegetaci to byly nejčastěji asociace Galio sylvatici-Carpinetum betuli a Galio odorati-Fagetum sylvaticae, u snímků zapsaných na ruderálních plochách převládala společenstva třídy Artemisietea vulgaris a Galio-Urticetea. Součástí práce je i seznam všech mnou nalezených druhů a dokladový herbář čítající 93 položek.

V této bakalářské práci se věnuji přírodním podmínkám, a především pak flóře, území severozápadně od krajského města Jihlavy. Základním pilířem mé práce je vytvoření seznamu jednotlivých druhů cévnatých rostlin na základě předcházející rešerše floristických dat zmíněného území. Nedílnou součástí při vytváření práce byl i terénní průzkum a sběr rostlinných dokladů pro herbář.

Bakalářská práce se věnuje přírodním podmínkám na území severně od Tišnova se zřetelem na květenu. Stěžejní částí práce je rešerše floristických údajů vztahujících se ke studovanému území. Z území je uváděno 675 taxonů, z toho 12 nově objevených v rámci pilotního floristického výzkumu. Z celkového počtu je 144 taxonů uvedeno v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky.

Tato bakalářská práce pojednává o květeně a přírodních podmínkách vymezeného území podél potoku Sedlnice blízko Příbora. Studované území má rozlohu přibližně 13,7 km². Území zahrnuje zajímavé lokality přírodní památku Sedlnické sněženky a naučnou stezku Borovecké rybníky. Stěžejní součástí práce je excerpce dat z databáze Pladias, ze které bylo vyfiltrováno 530 rostlinných druhů. Výpis druhů z databáze rozšiřuje seznam vlastních nálezů zaznamenaných při terénních výzkumech od jara do podzimu roku 2019. V terénu bylo ověřeno 165 druhů, z nichž 23 druhů nebylo zaznamenáno v databázi. Součástí práce je herbář, ve kterém je doloženo 21 herbářových položek.

Tato bakalářská práce se věnuje přírodním podmínkám a flóře dolní části údolí Rakovnického potoka, od jeho ústí do řeky Berounky v Křivoklátě až po obec Pustověty. Celé studované území leží v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Práce je založena na metodě rešerše dostupných zdrojů, z nichž stěžejní je botanická databáze Pladias. Součástí práce je seznam druhů cévnatých rostlin s uvedením stupně ohrožení podle Červeného seznamu. Na území o celkové rozloze přibližně 4,1 km² bylo zaznamenáno 327 druhů cévnatých rostlin, ze kterých 62 je ohrožených. 

V této bakalářské práci se zabývám flórou a vegetací na území obcí Mokrá-Horákov, Velatice, Podolí a údolí Říčky mezi Jelínkovým mlýnem a Podolím na severovýchodním okraji Brna. Cílem bylo charakterizovat přírodní poměry studovaného území podle literatury a při terénním výzkumu zaznamenat výskyt cévnatých rostlin a dokumentovat nejdůležitější vegetační typy pomocí fytocenologických snímků. Těch jsem v terénu zapsal 57 a následně je analyzoval v programech JUICE a RStudio. Rozlišeno bylo celkem 31 typů vegetace, z tohoto celkového počtu bylo 8 travinných, 8 ruderálních a plevelových, 2 skalních, 1 křovinný a 12 lesních typů. Při průzkumu území jsem zaznamenal 480 taxonů cévnatých rostlin a 37 taxonů mechorostů. Dokladový herbář obsahuje 240 položek cévnatých rostlin a 99 položek mechorostů.