cévnaté rostliny

Práce se věnuje květeně území obce Kostelec jihozápadně Jihlavy. Navazuje na bakalářskou práci, jejímž hlavním cílem byla charakteristika přírodních poměrů tohoto území. Do seznamu taxonů přidává vlastní data získaná terénním průzkumem území v průběhu let 2023 až 2025 — celkem obsahuje 524 taxonů. pozornost byla věnována mj. ohroženým a nepůvodním druhům a byly sbírány také herbářové doklady (v bakalářské práci jich bylo 88 a v diplomové práci jich je 133).

Práce navazuje na bakalářskou práci a zabývá se flórou území jihozápadně Prostějova. Úvodní kapitola práce obsahuje informace o vymezení území, jeho přírodních podmínkách, potenciální přirozené vegetaci a fytogeografické charakteristice. Následující kapitola je tvořena historií botanického průzkumu území a rešerší dostupných floristických dat. Ta jsou doplněna o vlastní nálezy z terénního průzkumu území, který probíhal v letech 2022 až 2025. Celkem je v práci uváděno 711 taxonů, z toho excerpcí bylo získáno 614 z nich. Celkem 97 taxonů je v území nově uváděno. Ověřen byl výskyt 385 taxonů. Součástí diplomové práce je taktéž dokladový herbář, který obsahuje 442 herbářových položek nasbíraných pro diplomovou práci a 45 herbářových položek nasbíraných pro práci bakalářskou. Součástí závěrečné práce je také návrh na využití území v pedagogické praxi.

Práce navazující na práci bakalářskou je zaměřena na flóru území severně od Pohořelic. Pro studovanou oblast byly stručně zpracovány přírodní podmínky, přirozená potenciální vegetace a fytogeografická charakteristika. Stěžejní částí diplomové práce je kapitola o flóře vymezeného území s podkapitolami o historii botanického výzkumu a přehledu taxonů cévnatých rostlin. Druhá zmiňovaná podkapitola zahrnuje také seznam druhů, jenž byl zpracován na základě údajů z databáze Pladias a následně byl doplněn o druhy zaznamenané během terénního průzkumu konaného v letech 2021–2024. Během terénního průzkumu bylo ověřeno 228 druhů a 233 druhů bylo nově zaznamenáno. Neověřeno zůstalo 59 druhů. Nyní je seznam tvořen 520 druhy. Součástí diplomové práce je také dokladový herbář čítající 357 herbářových položek a je takto doloženo 270 druhů, z nichž 141 je nově doloženo. Na základě poznatků při zpracovávání diplomové práce je v poslední části navrhnuto didakticky zaměřené terénní cvičení a terénní bingo, které může využít jak základní, tak i střední škola.

Práce je floristickou studií zabývající se květenou území východně od Brumova-Bylnice v Bílých Karpatech. V úvodní části jsou shrnuty přírodní podmínky studovaného území včetně potenciální přirozené vegetace. Studované území tvoří z geologického hlediska součást flyšového pásma Západních Karpat, pro které je typické střídání nepropustných a polopropustných hornin především pískovců a jílovců. Celý flyšový pokryv je protkán řadou nivních a smíšených sedimentů, které doprovázejí prameniště a vodní toky. Nejčastějším půdním typem jsou nepříliš úrodné hnědé půdy. Nejvyšším bodem studovaného území je kóta Průklesy s nadmořskou výškou 837 m n. m. a nejníže položený bod leží ve výšce 324 m n. m. Stěžejní částí práce je seznam taxonů cévnatých rostlin získaný rešerší, který je doplněn o vlastní nálezy, získané během floristického průzkumu prováděného během let 2022 až 2024. Během této doby bylo detekováno celkem 568 rostlinných taxonů z nichž je 71 uváděno v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky. 

Diplomová práce je floristickou studií zaměřenou na flóru území nacházejícího se severozápadně od centra kraje Vysočina, města Jihlavy. V publikaci, která navazuje na bakalářskou práci, jsou stručně charakterizovány přírodní podmínky a potenciální přirozená vegetace vybraných lokalit, a dále rozšířený seznam shromážděných údajů o historických botanických nálezech, který je doplněn o mnou detekované rostlinné taxony současné doby. Při terénním průzkumu v období 2019–2021 byl ověřen výskyt 342 druhů. Z toho šest nalezených taxonů patří mezi druhy ohrožené. Součástí práce je didakticky zpracovaná příprava na botanické terénní cvičení pro žáky středních škol, jež bylo připraveno na základě získaných poznatků z terénního šetření na vybraném území. Při sepisování práce také proběhl sběr herbářových položek.

Invazní a vybrané nepůvodní rostliny jsou jedním z faktorů ohrožující biodiverzitu, jehož působení se pravděpodobně v budoucnu stane intenzivnější kvůli klimatické změně. Lokálně jsou tyto druhy rostlin schopné narušit látkové a energetické toky, změnit vlastnosti prostředí a ovlivnit (často negativně) statky a služby poskytované ekosystémy. Kvůli tomu se invazní druhy stávají cílem eradikačních a jiných zásahů, mající za úkol omezit početnost nebo rozšíření populace těchto druhů v invadované oblasti. I přes tyto snahy se rozšíření a množství invazních a nepůvodních druhů na různých místech světa zvyšuje. Větší globální propojenost, intenzivnější doprava napříč státy a kontinety podporuje šíření rostlin do nových oblastí. Je relativně málo případů úspěšných zásahů, které vedly k úplné likvidaci nepůvodních nebo invazních druhů rostlin na větších území. Značná část z těch úspěšných byla provedena na ostrovech. Neúspěch může být dán tím, že ve většině případů je nutné zásah opakovat a provádět kontroly na místě i několik let po provedení zásahu. Je tedy nutné, aby již při začátku eradikace existovala jasná představa, jak dlouho zde budou trvat následné práce, a aby zajistil dostatek finančního, personální i materiálního kapitálu. Překážkou pro úspěšný zásah také mohou být nedostatečné znalosti biologie druhu, proti kterému se zasahuje. Na území hlavního města Prahy je Magistrát nejvýznamnějším orgánem, který řeší problematiku invazních rostlin na území Prahy. V hospodářských lesích omezuje invazní druhy dřevin (např. trnovník akát, borovice černá) jejich smýcením, potlačením následného zmlazení těchto dřevin a výsadby jiných ideálně místně příslušných druhů. Na maloplošně chráněných území (MCHÚ) byly uzavírány dohody na likvidaci invazních rostlin. V posledních letech je množství těchto smluv výrazně nižší, podle sdělení z Magistrátu z důvodu malého výskytu invazních druhů na MCHÚ. Cíle mé práce jsou shrnutí dat týkající se zásahů proti invazním a nepůvodním rostlinám poskytnutých pražským magistrátem, částečné zmapování jejich výskytu v MCHÚ Prahy a zhodnocení efektivity provedených zásahů vůči těmto rostlinám. Práce navazuje na bakalářskou práci Terezy Novotné „Co ovlivňuje úspěch eradikace invazních druhů rostlin“ pod vedení Ing. Jana Pergla Ph.D. v roce 2014.

Města jsou považována za důležitá centra druhové bohatosti. Vzhledem k pestré mozaice stanovišť a intenzivní činnosti člověka tvoří jedinečné prostředí bohaté na rostlinné druhy, a to jak původní tak nepůvodní. Městské biotopy se liší režimem disturbancí, které působí jako silný environmentální filtr a ovlivňují tak druhové složení rostlinných společenstev. Rostlinná společenstva ve městech proto poskytují vhodný model pro studium vlivu disturbancí na druhové složení a fylogenetickou strukturu společenstva a pro studium významu měst pro šíření nepůvodních druhů do okolní krajiny. Hlavním cílem této práce je (i) stanovit význam frekvence vysazování jako faktoru při naturalizaci dřevin ve městech, (ii) prozkoumat vliv velikosti sídla na druhovou bohatost, druhové složení a teplotní požadavky rostlinných společenstev, (iii), prozkoumat jak se liší fylogenetická diverzita různých rostlinných společenstev ve městech a zda introdukce nepůvodních rostlinných druhů mění fylogenetickou diverzitu společenstev původních druhů, (iv) otestovat, zda fylogenetická struktura společenstva může být použita jako zástupná proměnná pro funkční diverzitu obecně a konkrétně pro diverzitu vlastností rostlin souvisejících se stanovištními nároky druhů, strategiemi šíření a mezidruhovou kompeticí. Potvrdili jsme významný vztah mezi počtem vysazených jedinců a schopností dřevin spontánně se šířit ve městě. Z výsadeb se nejčastěji šíří původní druhy mírného pásu Evropyé a dále nepůvodní druhy pocházející ze severní Ameriky a střední a východní Asie. Rostlinná společenstva ve velkých sídlech jsou obecně druhově bohatší než společenstva malých obcí. Tyto rozdíly se nejvíce pojevují v obytných čtvrtích. Se zvětšující se velikostí sídla roste i množství jak nově zavlečených nepůvodních druhů (neofytů) závislých na konstantním přísunu diaspor působením lidské činnosti tak druhů původních, přežívajících ve zbytcích polopřirozené vegetace. Naopak archeofyty jako homogenní skupina druhů s podobnými vlastnostmi jsou rozšířeny rovnoměrně napříč sídly všech velikostí. Nepotvrdili jsme vliv tepelného ostrova na druhové složení společenstev, což zřejmě znamená, že lokální stanovištní podmínky hrají ve formování společenstev větší roli než velikost sídla a s ní související vznik tepelného ostrova. Fylogenetická diverzita rostlinných společenstev ve studovaných městských společenstvech je nižší než náhodná. Její hodnota se mění s režimem disturbancí a to pro všechny studované skupiny druhů (původní druhy, archeofyty a neofyty). Introdukce nepůvodních druhů snižuje fylogenetickou diverzitu společenstev. Nízká fylogenetická diverzita disturbovaných rostlinných společenstev ve městech vzniká pravděpodobně v důsledku silného působení environmentálních filtrů, které umožňují usazení druhů pouze z omezeného počtu vývojových linií. Tyto druhy se vyznačují vlastnostmi, díky kterým přežívají na narušených stanovištích. Zjistili jsme, že vazba mezi fylogenetickou a celkovou funkční diverzitou městských rostlinných společenstev je ale velmi slabá, podobně jako vazba mezi fylogenetickou diverzitou a vlastnostmi navázanými na strategie šíření a mezidruhovou kompetici. Vztah mezi fylogenetickou diverzitou a vlastnostmi druhů souvisejících s jejich nároky na podmínky stanoviště nebyl statisticky významný. Fylogenetická diverzita je pouze slabým ukazatelem funkční diverzity městských rostlinných společenstev.

I přes značný zájem o druhovou diverzitu cévnatých rostlin není mnohdy její příčina uspokojivě vysvětlena. Také faktory, které ji ovlivňují, jsou velmi různorodé a projevují se na různých škálách. Pro výzkum na regionální škále je ale často potřeba získat množství vegetačních dat. Odhady diverzity druhů v rámci rostlinných společenstev bývají proto často prováděny na datech získaných z velkých vegetačních databází. Výsledky však mohou být zkreslené kvůli subjektivnímu sběru dat. V této dizertační práci jsem proto rozhodla nejprve míru možného zkreslení odhadů zjistit. Protože zemědělská krajina je v mírném pásmu běžně rozšířená, zaměřila jsem se v této dizertaci na její diverzitu a na některé ne zcela probádané faktory, které ji ovlivňují. Faktory ovlivňující počet druhů fungují od malých území po široké regiony. Jsou to např. výskyt druhů mimo svůj optimální biotop (spatial mass effect), struktura krajiny nebo zásoba druhů (species pool). Ví se, že struktura krajiny může ovlivňovat nejen gama, ale také alfa diverzitu, která je mimořádně velká v trávnících Bílých Karpat. Předpokládá se, že alfa diverzita trávníků tohoto území může být částečně vysvětlena výše zmíněnými faktory. Doposud však tento předpoklad nebyl testován. Navíc se neví, zda je vysoká alfa diverzita tohoto území typická pouze pro trávníky, nebo i pro jiné vegetační typy (např. lesní a ruderální vegetaci). Struktura krajiny ovlivňuje také množství ekotonů, které mohou teoreticky sloužit jako centra diverzity krajiny díky mísení druhů ze sousedních biotopů a výskytu specifických ekotonálních druhů. Pokud centra diverzity skutečně představují, mohou částečně zvyšovat druhovou diverzitu krajiny v případě, že její fragmentace nebude příliš silná. Cílem mé dizertační práce je odpovědět na tyto otázky: (1) Jak spolehlivé jsou odhady diverzity cévnatých rostlin odvozené z dat získaných z velkých vegetačních databází? (2) Může být alfa diverzita trávníků vysvětlena velkou zásobou druhů trávníků (species pool), výskytem druhů mimo svůj optimální biotop (spatial mass effect), velkými plochami trávníků nebo rozmanitostí krajiny? (3) Jaký je vztah mezi alfa a beta diverzitou trávníků? (4) Je velká alfa diverzita Bílých Karpat typická pouze pro trávníky, nebo i pro jiné vegetační typy? (5) Liší se alfa diverzita různých typů trávníků (xerofilních, sub-xerofilních, mezofilních a vlhkých) v závislosti na struktuře okolní krajiny? (6) Jsou ekotony místa zvýšené koncentrace druhů ve středoevropské krajině? Pokud ano, je jejich diverzita ovlivněna strukturní rozmanitostí ekotonu? Výsledky naznačují, že (1) některé odhady diverzity spočítané pomocí dat z velkých databází jsou nadhodnocené, konkrétně počty ohrožených druhů v rámci malých ploch a beta diverzita. (2) Alfa diverzita trávníků je ovlivněna strukturou krajiny. Konkrétně v Bílých Karpatech by alfa diverzita mohla být částečně vysvětlena velkou plochou trávníků v kombinaci s velkou rozmanitostí různých typů biotopů a malou geologickou pestrostí. (3) Velká alfa diverzita trávníků Bílých Karpat je kompenzována jejich malou beta diverzitou. (4) Velká alfa diverzita Bílých Karpat je typická pro trávníky a plevelovou/ruderální vegetaci. (5) Alfa diverzita sub-xerofilních a mezofilních trávníků je strukturou krajiny ovlivněna silněji než alfa diverzita suchých nebo vlhkých trávníků. (6) Ekotony nezvyšují alfa ani gama diverzitu zemědělské krajiny v jihovýchodní části České republiky, protože nejsou druhově bohatší než sousední plochy biotopů a neobsahují téměř žádné ekotonální druhy. Navíc jejich alfa diverzita je srovnatelná v strukturálně heterogenních a homogenních ekotonech.

Nížinné oblasti střední Evropy byly již od neolitu hustě osídlené. Různé způsoby managementu, jako například pařezení, pastva zvířat nebo hrabání lesní opadanky silně ovlivnily podobu lesních ekosystémů, včetně rostlinných společenstev podrostu. Tradiční formy hospodaření v průběhu 19. a 20. století postupně zanikly, a to v důsledku rozšíření pěstování vysokého lesa. Právě tato změna zřejmě do značné míry způsobila nedávný pokles biodiverzity, jehož součástí byl i úbytek oligotrofních rostlinných druhů náročných na světlo. Uvažuje se o tom, že návrat tradičních forem hospodaření by mohl být jedním ze způsobů, jak pokles biodiverzity zpomalit. Existuje však nebezpečí, že nedávné změny prostředí, jako například nárůst atmosférické depozice dusíku nebo globální změna klimatu, mohou způsobit problémy při obnově tradičních kulturních ekosystémů. Následkem může být například rozšíření ruderálních a invazních druhů. Abychom mohli říct, jestli jsou tradiční formy hospodaření vhodným nástrojem v ochraně přírody, je nejprve nutné pochopit reakci ekosystému. Získané poznatky mohou také přispět k pochopení role člověka a jeho vlivu na lesní ekosystémy v průběhu holocénu, a mohou objasnit vliv historického managementu na současnou podobu lesních ekosystémů. S cílem odpovědět na tyto otázky byl založeny experimenty s pařezením s výstavky, pastvou domácích zvířat a hrabáním opadanky. Výzkum probíhal v nížinné oblasti jihovýchodní části České republiky, převážně v lesích s dominancí dubu. Na trvalých plochách se zde zapisováno druhové složení vegetace podrostu. Kromě toho byl vliv pastvy divokých kopytníků zkoumán pomocí srovnání historických záznamů vegetace z 60. letech 20. století s dnešní vegetací na stejných plochách. Tyto studiejsou především zaměřeny na vliv managementu na druhy cenné z hlediska ochrany přírody, a to převážně světlomilné oligotrofních druhy. Kromě toho se sledovalo potenciální rozšíření ruderálních a invazních druhů. Pastva divokých kopytníků a obnova pařezení s výstavky vedly k signifikantní změně druhového složení rostlin, zatímco pastva domácích zvířat a hrabání opadanky neměly vliv. Druhovou bohatost ovlivnily pozitivně všechny managementy, kromě pastvy domácích zvířat. Následkem však přibily převážně ruderální rostliny. Vliv na ostatní druhy, včetně druhů cenných z hlediska ochrany, byl zanedbatelný. Tyto druhy podpořil pouze experiment zaměřený na obnovu pařezení s výstavky. Mezi hlavní vlastnosti, které přispěly k úspěchu ruderálních druhů, patřila především schopnost rychlé kolonizace narušených míst a efektivní využití zdrojů jako světlo a živiny. Absence odpovědi ostatních druhů byla pravděpodobně způsobena jednak tím, že experimenty trvaly příliš krátkou dobu, dále proto, že se druhy díky dlouhodobé historii vlivu člověka v této oblasti mohly na management do jisté míry přizpůsobit. K pochopení vlivu managementu na odolnnější složky ekosystému, jako například půdní chemismus, bude potřeba dlouhodobých experimentů.