analýza půdních vzorků

Bakalářská práce se zabývá porovnáním druhové bohatosti lesní vegetace zachycené pomocí fytocenologických snímků se statistickým modelem, který druhovou bohatost předpovídá. Cílem práce je prokázat, že půdní pH pozitivně ovlivňuje lokální druhovou bohatost lesní vegetace na Vyškovsku a lze pomocí něj vysvětlit odchylky od Modelu druhové bohatosti ČR, do jehož tvorby půdní pH nevstupovalo z důvodu nedostatku vhodných dat. Cíl byl naplněn provedením regresních analýz dat z fytocenologických snímků, půdních vzorků a půdních map. Výsledkem je potvrzení pozitivního ovlivnění druhové bohatosti půdním pH, což vysvětlilo část odchylek od Modelu druhové bohatosti. Základním zjištěním také bylo, že mapy půdního pH nemají dostatečné rozlišení, aby vysvětlily více než 9 % variability odchylek od Modelu druhové bohatosti. Proto je nutné lepší rozlišení těchto map a ověření výsledků na větším vzorku případů, aby bylo možné tohoto zdroje využít jako prediktoru lokální druhové bohatosti lesní vegetace ve statistickém modelu.

V přírodní rezervaci Hutě na Žítkové se můžeme, podobně jako v jiných částech Bílých Karpat, setkat s mozaikou různě druhově bohatých luk s řadou vzácných a ohrožených druhů rostlin. Součástí této mozaiky jsou také trávníky, které byly v polovině 20. století rozorány a zemědělsky využívány jako pole. Následně ale byly ponechány ladem a jejich současná vegetace je utvářena sukcesními procesy. V posledních několika desetiletích je na nich aplikován stejný management (zejména kosení) jako na plochách tzv. kontinuálních luk — takových, které rozorány nebyly. Lze tedy předpokládat postupné přibližování druhového složení bývalých úhorů k cenným společenstvům druhově bohatých luk. Tato konvergence však nebyla zatím potvrzena, stejně tak nebylo testováno, které druhy jsou vázané na kontinuální a které na sukcesně mladší louky.V práci byl použit párový design sběru dat. Každý pár zahrnoval fytocenologický snímek segmentu kontinuální louky a bývalého pole. Plochy byly vybírány tak, aby ležely v co nejtěsnější vzdálenosti a v co nejpodobnějších podmínkách, co se týče např. sklonu a orientace svahu. Bývalá pole byla identifikována podle archivních leteckých snímků, zápisu v katastru nemovitosti, terénních příznaků, vzpomínek pamětníků a podobně. Bylo zapsáno 12 dvojic fytocenologických snímků (celkem 24 ploch), následoval jejich přepis do databáze Turboveg a další zpracovávání dat pomocí statistických metod. Na výzkumných plochách též proběhlo měření půdní vlhkosti a odběry půdních vzorků pro chemické analýzy obsahu živin.

V této práci se zabývám lesní vegetací severovýchodní části Drahanské vrchoviny s cílem fytocenologicky popsat zbytky přirozené a přírodě blízké lesní vegetace tohoto území. Kapitola Charakteristika území obsahuje literární rešerši na dané téma. Při terénním průzkumu jsem zapsal 23 fytocenologických snímků. Uvnitř každého snímku jsem odebral půdní vzorky k určení pH a pořídil čtyři vertikální fotografické snímky k určení korunového zápoje. Fytocenologické snímky jsem zapsal do databáze programu Turboveg. Shromáždil jsem také existující fytocenologická data o lesní vegetaci z České národní fytocenologické databáze a v programu Turboveg je spojil se svými snímky. Výsledná data jsem exportoval do programu Juice, kde jsem provedl klasifikační analýzu metodou Twinspan do devíti vegetačních typů. Datový soubor jsem dále podrobil klasifikaci pomocí expertního systému, který jednotlivé snímky přiřadil do syntaxonů popsaných v díle Vegetace České republiky 4. Na základě těchto výsledků jsem se pokusil popsat proměnlivost přírodě blízké lesní vegetace v zájmovém území a identifikovat některé její řídící ekologické faktory.

Cílem práce bylo zjistit, jaké druhy rostlin se vyskytují na hlušinových odvalech, jaká tvoří společenstva, zařadit je do systému, zhodnotit jejich synantropii a životní formu a analyzovat stav vegetace ve vazbě na substrát, teplotu a jiné ekologické faktory. Byl sledován výskyt cévnatých rostlin i mechorostů na jednotlivých stanovištích a provedeny fytocenologické snímky metodou curyšsko-montpellierské školy. Také byly na některých stanovištích provedeny odběry vzorků zemin a hlušin, a sesbírané některé druhy cévnatých rostlin pro archivaci v herbáři. Na odvalech se vyskytuje celkem 211 druhů cévnatých rostlin, patřících do 54 čeledí. Z toho je 37 druhů dřevin a 174 druhů bylin. Také bylo nalezeno 23 druhů mechorostů a 1 druh lišejníku. U cévnatých rostlin byla hodnocena synantropie, životní formy a ekologické hodnoty podle Ellenberga. Nejvíce jsou zastoupeny druhy čeledí Asteraceae a Fabaceae. Převažují hemikryptofyty a apofyty. Zajímavý je výskyt druhů Reseda luteola, Centaurium erythraea a Cladonia sp. Tithymalus serrulatus je dokonce podle Černého a červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001) druh ohrožený v kategorii C3. Mezi nejhojnější druhy patří Calamagrostis epigejos, Rubus caesius, Eupatorium cannabinum, Hypericum perforatum, Solidago canadensis, Stenactis annua a Urtica dioica. Při vyvození společenstev byla použita tzv. deduktivní metoda klasifikace syntaxonů. V sukcesi vegetace převažuje odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos-[Onopordetalia acanthii] KOPECKÝ, HOLUB et ČECHOVÁ 1986.