lesní vegetace

Urbanizace se významně podílí na utváření současné krajiny a rozšiřující se městské prostředí svými specifickými podmínkami ovlivňuje existenci rostlinných druhů. Zvláštní význam připadá lesním biotopům jako fragmentům polopřirozené vegetace s řadou ekosystémových funkcí a jako zdroji biodiverzity měst. Na území města Brna bylo vybráno 20 polí podrobného síťového mapování s rozdílnou mírou urbanizace, v nichž proběhl terénní výzkum lesní vegetace. K druhům zdokumentovaným v 60 fytocenologických snímcích byly doplněny údaje o vybraných vlastnostech a statisticky byla analyzována změna vegetačních charakteristik na gradientu urbanizace. S rozlohou lesů stoupalo zastoupení specialistů, a naopak klesaly nároky druhů na živiny. Ohrožené druhy přežívaly v menších lesních segmentech v méně zastavěných oblastech bez velkých lučních porostů. Nepůvodním druhům prospívaly také menší lesní segmenty, avšak mimo oblasti s větším podílem polí. Celkovou druhovou bohatost podporovala rozloha luk se vzdáleností od centra města a rozlohou lesů. Vzájemnou nepodobnost lesních společenstev podmiňovala rozloha zástavby na úkor rozlohy luk. Lze tedy soudit, že urbanizace způsobuje výrazné změny flóry a vegetace městských lesů a ochranářské aktivity v nich je vhodné lokálně přizpůsobovat v kontextu pokryvu okolní krajiny. 

Bakalářská práce popisuje přírodní podmínky a flóru území mezi Řečkovicemi a Jinačovicemi. Celková rozloha území činí necelých 9 km² vymezených čtyřmi poli podrobného síťového mapování (6765-A-C-d, 6765-A-D-c, 6765-C-A-b, 6765-C-B-a), lišících se od sebe využitím krajiny a mírou antropogenního vlivu. Ve vegetačních sezónách roku 2019 a 2020 jsem zaznamenala celkem 393 rostlinných druhů cévnatých rostlin, z toho 48 ohrožených. Hlavní metody terénního průzkumu spočívaly v zachycení jarního, letního a pozdně letního aspektu a sepsání přítomných rostlinných druhů. Bližší představa o rostlinném složení a vegetačních typech je získána skrze zhotovování fytocenologických snímků a jejich následnou klasifikací. V lesní vegetaci je nejhojněji zastoupena asociace acidofilních teplomilných doubrav na mělkých půdách (Sorbo torminalis-Quercetum), méně asociace mezofilních acidofilních doubrav (Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae). Z nelesní vegetace snímky nejčastěji zachycují asociaci eutrofních ovsíkových luk (Pastinaco sativae-Arrhenatheretum elatiori) a třídu jednoleté vegetace polních plevelů a ruderálních stanovišť (Stellarietea mediae). Součástí práce je seznam nalezených rostlinných druhů a dokladový herbář vybraných druhů. 

Tato bakalářská práce se zabývá diverzitou vegetace sekundárních lesíků v zemědělské krajině severní Hané. Cílem výzkumu bylo zjistit, zdali se na diverzitě vegetace projevují ostrovní efekty velikosti plochy a izolovanosti, resp. vzdálenosti od primárních lesů. Dále byl uvažován vliv dalších faktorů prostředí – stáří lesíku, půdního pH, pokryvnosti dřevinných pater a přítomnosti navazujících biotopů. Práce se také zabývala počty nepůvodních a invazních druhů a výskytem druhů z hlediska různých strategií šíření. Úvodní část práce podává vhled do problematiky ostrovních biotopů v zemědělské krajině a teoretický základ vycházející z teorie ostrovní biogeografie. Metodika nabízí přehled výzkumu, postup při výběru lokalit, definování sekundárního lesíku a postup při jejich mapování, dále zpracování a analýzu dat. Vegetační zápisy byly pořízeny ve 23 sekundárních lesících, v nichž byl zaznamenán výskyt 91 taxonů cévnatých rostlin, z nichž patnáct bylinných druhů bylo zařazeno do skupiny lesních specialistů, 20 druhů bylo nepůvodních a čtyři invazní. Analýzy (korelace, regrese a ordinace) ukázaly těsnou pozitivní závislost mezi relativním zastoupením lesních specialistů v bylinném patře a velikostí plochy lesíku. Ostrovní efekt izolovanosti se projevil pouze na celkové alfa diverzitě, kdy s rostoucí vzdáleností od primárního lesa alfa diverzita klesala. Práce přinesla nové poznatky o systému lesních ostrovních biotopů v intenzivně využívané zemědělské krajině. Na základě vybraných poznatků pak byla formulována dílčí doporučení pro ochranu přírody v zemědělské krajině. 

Bakalářská práce se zabývá porovnáním druhové bohatosti lesní vegetace zachycené pomocí fytocenologických snímků se statistickým modelem, který druhovou bohatost předpovídá. Cílem práce je prokázat, že půdní pH pozitivně ovlivňuje lokální druhovou bohatost lesní vegetace na Vyškovsku a lze pomocí něj vysvětlit odchylky od Modelu druhové bohatosti ČR, do jehož tvorby půdní pH nevstupovalo z důvodu nedostatku vhodných dat. Cíl byl naplněn provedením regresních analýz dat z fytocenologických snímků, půdních vzorků a půdních map. Výsledkem je potvrzení pozitivního ovlivnění druhové bohatosti půdním pH, což vysvětlilo část odchylek od Modelu druhové bohatosti. Základním zjištěním také bylo, že mapy půdního pH nemají dostatečné rozlišení, aby vysvětlily více než 9 % variability odchylek od Modelu druhové bohatosti. Proto je nutné lepší rozlišení těchto map a ověření výsledků na větším vzorku případů, aby bylo možné tohoto zdroje využít jako prediktoru lokální druhové bohatosti lesní vegetace ve statistickém modelu.

Bakalářská práce se zaměřuje na výzkum flóry a vegetace na území o celkové rozloze 4,95 km² vymezeném třemi poli síťového mapování (6765-B-A-b, 6765-B-A-d, 6765-B-C-b) na severovýchodním okraji Brna. Cílem práce bylo pomocí terénního průzkumu zaznamenat druhovou skladbu rostlin daného území, popsat vegetaci pomocí zápisů fytocenologických snímků a charakterizovat přírodní poměry zkoumaného území podle dostupné literatury. Během průzkumu jsem takto zaznamenala 513 taxonů cévnatých rostlin, z toho 36 ohrožených a 20 invazních, a zapsala jsem 21 fytocenologických snímků lesní a ruderální vegetace. Snímky jsem analyzovala v programu JUICE a přiřadila je tak k jednotlivým asociacím, pro lesní vegetaci to byly nejčastěji asociace Galio sylvatici-Carpinetum betuli a Galio odorati-Fagetum sylvaticae, u snímků zapsaných na ruderálních plochách převládala společenstva třídy Artemisietea vulgaris a Galio-Urticetea. Součástí práce je i seznam všech mnou nalezených druhů a dokladový herbář čítající 93 položek.

Bakalářská práce se zabývá problematikou druhové diverzity lesních porostů a faktory, které ji ovlivňují v lokálním měřítku. Cílem práce je ověření přesnosti modelovaného počtu všech druhů lesní vegetace. Rešeršní část práce definuje faktory a procesy, které ovlivňující diverzitu v lokálním měřítku. Popsány jsou fyzickogeografické charakteristiky České republiky a charakteristiky její lesní vegetace. Text také popisuje model porostů druhové bohatosti lesních porostů České republiky. Definován je také klíčový výraz “fytocenologický snímek”. Metodologická část definuje postupy, jakými je modelovaný počet druhů porovnáván s počtem druhů pozorovaných v rámci fytocenologických snímků z České národní fytocenologické databáze a ze snímků z terénního výzkumu. Závěrečná část přináší diskuzi na základě srovnání modelových dat a dat získaných terénním šetřením. Závěr přináší nové poznatky a odpovídá na stanovenou výzkumnou otázku. Výsledky zjištěného šetření jsou popsány slovně, ale také jsou zobrazeny graficky.

V letech 2017 a 2018 jsem studovala lesní společenstva v území západně od Třebíče, kde byla této vegetaci dosud věnována jen malá pozornost. Zapsala jsem 25 fytocenologických snímků a ke každé ploše zjišťovala vybrané faktory prostředí (pH a hloubka půdy, organický podíl v půdě, korunový zápoj, nadmořská výška, Heat Load Index). Fytocenologické snímky byly pomocí algoritmu K-means klasifikovány do pěti skupin vegetace: (i) prameništní olšiny, (ii) potoční olšiny, (iii) eutrofní lesy na mezických stanovištích se zastoupením ušlechtilých listnáčů, (iv) suťové lesy s jedlí a (v) bučiny. Samostatně vyčleněnou skupinu tvoří jeden snímek skalního boru. Za pomoci expertního systému a fytocenologické literatury byly fytocenologické snímky zařazeny do svazů a asociací: Tilio platyphylli-Acerion (Aceri-Tilietum, Mercuriali perennis-Fraxinetum excelsioris), Luzulo-Fagion sylvaticae (Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae), Alnion incanae (Stellario nemorum-Alnetum glutinosae, Carici remotae-Fraxinetum excelsioris), Fagion sylvaticae (Galio odorati-Fagetum sylvaticae, Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae), Carpinion betuli a Dicrano-Pinion sylvestris. Pomocí gradientové analýzy DCA jsem zkoumala hlavní směry floristické variability v datech a jejich vztah k faktorům prostředí. Lesní vegetaci v území nejvíce ovlivňuje vlhkost prostředí a množství živin spolu s pH půdy. 

V této práci se zabývám lesní vegetací severovýchodní části Drahanské vrchoviny s cílem fytocenologicky popsat zbytky přirozené a přírodě blízké lesní vegetace tohoto území. Kapitola Charakteristika území obsahuje literární rešerši na dané téma. Při terénním průzkumu jsem zapsal 23 fytocenologických snímků. Uvnitř každého snímku jsem odebral půdní vzorky k určení pH a pořídil čtyři vertikální fotografické snímky k určení korunového zápoje. Fytocenologické snímky jsem zapsal do databáze programu Turboveg. Shromáždil jsem také existující fytocenologická data o lesní vegetaci z České národní fytocenologické databáze a v programu Turboveg je spojil se svými snímky. Výsledná data jsem exportoval do programu Juice, kde jsem provedl klasifikační analýzu metodou Twinspan do devíti vegetačních typů. Datový soubor jsem dále podrobil klasifikaci pomocí expertního systému, který jednotlivé snímky přiřadil do syntaxonů popsaných v díle Vegetace České republiky 4. Na základě těchto výsledků jsem se pokusil popsat proměnlivost přírodě blízké lesní vegetace v zájmovém území a identifikovat některé její řídící ekologické faktory.