biodiverzita

Urbanizace se významně podílí na utváření současné krajiny a rozšiřující se městské prostředí svými specifickými podmínkami ovlivňuje existenci rostlinných druhů. Zvláštní význam připadá lesním biotopům jako fragmentům polopřirozené vegetace s řadou ekosystémových funkcí a jako zdroji biodiverzity měst. Na území města Brna bylo vybráno 20 polí podrobného síťového mapování s rozdílnou mírou urbanizace, v nichž proběhl terénní výzkum lesní vegetace. K druhům zdokumentovaným v 60 fytocenologických snímcích byly doplněny údaje o vybraných vlastnostech a statisticky byla analyzována změna vegetačních charakteristik na gradientu urbanizace. S rozlohou lesů stoupalo zastoupení specialistů, a naopak klesaly nároky druhů na živiny. Ohrožené druhy přežívaly v menších lesních segmentech v méně zastavěných oblastech bez velkých lučních porostů. Nepůvodním druhům prospívaly také menší lesní segmenty, avšak mimo oblasti s větším podílem polí. Celkovou druhovou bohatost podporovala rozloha luk se vzdáleností od centra města a rozlohou lesů. Vzájemnou nepodobnost lesních společenstev podmiňovala rozloha zástavby na úkor rozlohy luk. Lze tedy soudit, že urbanizace způsobuje výrazné změny flóry a vegetace městských lesů a ochranářské aktivity v nich je vhodné lokálně přizpůsobovat v kontextu pokryvu okolní krajiny. 

Rostlinné invaze představují v současné době celosvětový problém, který má negativní dopad jak na biodiverzitu, tak i na ekonomiku. Vlivem obchodu, cestování a dovozu potravin, které probíhají mezi kontinenty, se po světě rozšiřují cizokrajné rostlinné a živočišné druhy, které mohou mít negativní vliv na původní společenstva. Takové druhy označujeme jako invazní a je velmi důležité jim věnovat zvýšenou pozornost. Ve své bakalářské práci se snažím vytvořit obraz o problematice rostlinných invazí obecně a zaměřuji se na čtyři problematické druhy naší flóry. Jedná se o rostliny, které svým šířením mohou ohrozit druhovou bohatost krajiny tím, že původní druhy ze stanoviště vytlačí. Soustředím se na jejich původ, současné rozšíření, ekologii, dopady na životní prostředí a možnosti jejich eliminace. Největší pozornost věnuji právě poslednímu bodu, a to přístupu k omezování a odstraňování nežádoucích rostlin. Společně s vedoucím práce jsme také navrhli experiment v terénu, kde jsme zkoušeli některé z metod realizovat v praxi a porovnat jejich účinnost na vybrané druhy. 

Biodiverzita přírodních ekosystémů je vystavována stále sílícímu tlaku člověka. Její proměnu v čase je proto nutné monitorovat. K porovnání dlouhodobých změn rostlinných společenstvech bývá využíváno opakování historických fytocenologických snímků. Na jihozápadní Moravě zapsal v letech 1986–1993 snímky vegetace dříve pasených =”highlight”>suchých acidofilních trávníků a vřesovišť Milan Chytrý. Vzhledem k upuštění od pastvy během 20. století, byla proměna dané vegetace očekávána. V letech 2018–2019 proto byly jeho snímky zopakovány. Byla zjištěna významná proměna rostlinných společenstev. Průměrný počet druhů na snímek klesl o 17 %. Poklesl podíl ohrožených druhů, naopak nepůvodních druhů, především archeofytů, přibylo. Výrazně se rozšířil především ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a další především nitrofilní a ruderální druhy. Nejvíce ustoupily druhy Campanula moravica, Carlina acaulis a Lotus corniculatus. Na lokalitách bez územní ochrany byla zjištěna větší negativní změna než na lokalitách s ochranou. Ve srovnání se studovanou vegetací suchých trávníků nebyl pokles druhové bohatosti zaznamenán v suchých vřesovištích.