ohrožené druhy

Při vývoji železniční sítě dochází k rušení některých tratí. Na nich často bývá ponecháno těleso trati bez dalších zásahů a dochází zde k sukcesi vegetace. Práce porovnává rostlinná společenstva 25 zrušených tratí na území Česka a v příhraničních oblastech Německa a Rakouska z pohledu vývoje vegetace, počtu druhů cévnatých rostlin, druhového složení a výskytu ohrožených dru-hů. Byla využita metoda chronosekvence, tedy srovnávání tratí zrušených před různě dlouhou dobou. Jako vysvětlující proměnné byly použity klimatické podmínky, nadmořská výška, doba od zrušení trati, okolní prostředí a mikroreliéf terénu. Pro modelování druhového složení byla použita kanonická korespondenční analýza (CCA) a detrendovaná korespondenční analýza (DCA). Počty druhů a vztahy druhů k proměnným byly modelovány pomocí zobecněných lineárních modelů. Klasifikace vegetace byla provedena metodou Twinspan a klasifikačním expertním systémem CzechVeg-ESy. V prvních letech od zrušení tratí převažuje malé množství druhů s širokou ekologickou amplitudou. Postupně dochází k nárůstu počtu nelesních druhů, jejichž počet vrcholí 20 let od zrušení trati. Poté s rostoucím zastíněním dřevinami množství nelesních druhů začíná ubývat a nahrazují je druhy vázané na lesní prostředí. Sukcese probíhá rozdílně v různých nadmořských výškách. Mnoho druhů je vázaných na nízké (Rosa canina, Arrhenatherum elatius) nebo vysoké polohy (Agrostis capillaris, Sorbus aucuparia). Sukcesi ovlivňuje také okolní krajina, především vzdálenost od lesa, na níž závisí počet lesních a nelesních druhů. Nebyl zjištěn vliv mikroreliéfu terénu na průběh sukcese. Ohrožených rostlin je na zrušených tratích méně než na tratích v provozu, ovšem vyskytnout se mohou. Sukcese probíhá pomalu, vegetace ani po více než sto letech vývoje není vyvinutá do stadia klimaxu. Proto může být vhodné v přírodně cenných biotopech pozůstatky trati odstranit. V člověkem pozměněné krajině naopak zrušené trati zvyšují diverzitu a pestrost krajiny. 

Biodiverzita přírodních ekosystémů je vystavována stále sílícímu tlaku člověka. Její proměnu v čase je proto nutné monitorovat. K porovnání dlouhodobých změn rostlinných společenstvech bývá využíváno opakování historických fytocenologických snímků. Na jihozápadní Moravě zapsal v letech 1986–1993 snímky vegetace dříve pasených =”highlight”>suchých acidofilních trávníků a vřesovišť Milan Chytrý. Vzhledem k upuštění od pastvy během 20. století, byla proměna dané vegetace očekávána. V letech 2018–2019 proto byly jeho snímky zopakovány. Byla zjištěna významná proměna rostlinných společenstev. Průměrný počet druhů na snímek klesl o 17 %. Poklesl podíl ohrožených druhů, naopak nepůvodních druhů, především archeofytů, přibylo. Výrazně se rozšířil především ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a další především nitrofilní a ruderální druhy. Nejvíce ustoupily druhy Campanula moravica, Carlina acaulis a Lotus corniculatus. Na lokalitách bez územní ochrany byla zjištěna větší negativní změna než na lokalitách s ochranou. Ve srovnání se studovanou vegetací suchých trávníků nebyl pokles druhové bohatosti zaznamenán v suchých vřesovištích.

Diplomová práce pojednává o přírodních podmínkách a květeně území východně od Brna rozkládajícím se mezi obcemi Pozořice, Viničné Šumice a Vítovice. Navazuje na práci bakalářskou (Brtníková 2016), v níž byly zpracovány přírodní poměry studované oblasti a na základě literární rešerše floristických prací byl zhotoven seznam taxonů, nacházejících se ve vybraném území. Vymezená oblast má rozlohu asi 15 km² a rozkládá se v nadmořské výšce 300–504 m n. m. Jedná se o mírně teplou oblast s průměrnou teplotou 8–9 °C a průměrným ročním úhrnem srážek 450 až 500 mm. Územím neprotékají žádné větší řeky a nevyskytují se zde ani větší vodní plochy, pyšnit se však může množstvím studánek, díky bohatosti podzemních zdrojů vody. Převládajícím půdním typem jsou hnědozemě. Z hlediska fytogeografie spadá téměř celé území do mezofytika, z jihu nepatrně zasahuje do termofytika. V jihovýchodní části, mezi obcemi Viničné Šumice a Vítovice, se nachází přírodní památka Hynčicovy skály. Terénní výzkum byl prováděn v období od jara 2015 do jara 2019. Z území uvádím celkem 809 taxonů. Během terénního výzkumu jsem nalezla 628 taxonů, z toho u 485 byl ověřen dříve publikovaný výskyt a 143 taxonů bylo pro studovanou oblast nalezeno nově. Z celkového počtu je 135 taxonů uvedeno v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky, 73 z nich se podařilo nalézt. K nejvýznamnějším nálezům patří Abutilon theophrasti, Filago arvensis, Filago vulgaris, Kickxia spuria a Veronica montana. Součástí práce je také dokladový herbář čítající 390 položek.

Diplomová práce popisuje přírodní podmínky a květenu území, které se nachází severně od Velkých Karlovic. Sledované území spadá do flyšového pásma Západních Karpat, pro které je charakteristické střídání nepropustných jílovců a propustných pískovců. Nejčastějším půdním typem jsou kambizemě, v okolí toků se nachází gleje fluvické a fluvizemě glejové. Nejvyšší nadmořská výška ve sledovaném území je 935 m n. m., nejnižší je 535 m n. m. Studiem floristických pramenů a vlastním terénním výzkumem bylo pro studované území nalezeno 480 taxonů, z toho 49 je uvedeno v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky. Během floristického průzkumu jsem nalezla 406 taxonů, z toho 92 taxonů je pro sledované území nalezeno nově. Nejzajímavější nálezy jsou Gymnadesia conopsea, Pyrola minor, Dactylorhiza fuchsii a Luzula luzulina.

Tato diplomová práce se věnuje vegetaci a flóře rybníků, zatopených lomů a dalších vodních ploch na Sedlčansku ve středních Čechách. Během terénního výzkumu, který proběhl v létě 2017, jsem navštívila 240 lokalit a zapsala na nich 460 fytocenologických snímků. Tyto snímky byly pomocí expertního systému v programu JUICE přiřazeny do syntaxonů a jsou z větší části obsaženy v příloze této práce, v případě syntaxonů dokumentovaných jednotlivými snímky jsou však zahrnuty přímo v textu. V práci jsou popsána společenstva především mokřadní a vodní vegetace vyskytující se na vodních plochách, v jejich nejbližším okolí a na obnažených dnech nádrží. Dále práce zahrnuje seznam zaznamenaných taxonů a taxonů mokřadních rostlin zmiňovaných v dosavadní literatuře. Celkem jsem zaznamenala 217 taxonů cévnatých rostlin, z nichž pět je pro zkoumaný region nových, a dva druhy vodních mechorostů. 22 zaznamenaných druhů cévnatých rostlin je uvedeno na Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategoriích C3 (ohrožené druhy) a C4 (druhy vyžadující pozornost). Komentáře k vybraným zaznamenaným druhům a doporučení pro ochranu přírody jsou součástí textu. V příloze této práce jsou kromě již zmíněných tabulek fytocenologických snímků zahrnuty také autorské fotografie lokalit a tabulka lokalit s přítomnými druhy. Samostatnou přílohu tvoří herbář s doklady některých nálezů.

Diplomová práce je zaměřena na charakteristiku přírodních poměrů a flóru na území města Adamov o rozloze přibližně 3,6 km2. Druhou částí práce je soupis taxonů cévnatých rostli, které byly na území v minulosti zaznamenány. Stěžejní částí práce je floristická studie daného území, jejíž výsledky doplňují soupis historických nálezů. Studovaná oblast se nachází v nadmořské výšce od 240–454 m n. m., jedná se tedy o poměrně kopcovitý terén. Území spadá do geomorfologického celku Drahanská vrchovina, podloží tvoří převážně granodiorit. Z půd mají největší zastoupení kambizemě. Adamovem protéká jediný velký tok, a to řeka Svitava. Průměrná roční teplota je 8,4 °C a průměrný roční úhrn srážek 521 mm. Rekonstruovanou přirozenou vegetaci tvoří Luhy a olšiny (Alno-Padion, Alnetea glutinosae, Salicetea purpureae), Dubo-habrové háje (Carpinion betuli), Květnaté bučiny (Eu-Fagion), Subxerofilní doubravy (Potentillo-Quercetum, P.-Q. pannonicum, Lithospermo-Quercetum) a Acidofilní doubravy (Quercion robori-petraeae). Studované území spadá do fytogeografické oblasti mezofytika a okresu Moravské podhůří Vysočiny. Z prostudované literatury a dostupných databází bylo zaznamenáno 460 taxonů cévnatých rostlin. Při vlastním terénním výzkumu bylo determinováno 528 taxonů, z čehož je 337 ověřených a 191 nově nalezených. Čtyři nalezené taxony jsou zákonem chráněné podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., 37 je vzácných či ohrožených. Celkové zastoupení původních druhů je asi 73 %. Součástí diplomové práce je didaktický materiál v podobě výukových karet s 50 rostlinnými druhy a dokladový herbář čítající 425 položek. 

Diplomová práce se zabývá floristickou studií Znojma a jeho blízkého okolí, tedy obcí Přímětice, Dobšice, Hradiště a přírodní památky Kaolinka. Navazuje na práci bakalářskou, ve které byly zpracovány přírodní poměry dané oblasti, a byl zhotoven seznam taxonů, které se zde v minulosti údajně vyskytly. Vymezená plocha má rozlohu necelých 12 km2 a rozkládá se v nadmořské výšce přibližně 203–340 m n. m. Území se nachází v jedné z nejteplejších částí republiky s průměrnou roční teplotou 8,5 °C a průměrným úhrnem srážek 487 mm. Významným vodním tokem ve vymezené oblasti je řeka Dyje, představuje také jižní a část západní hranice zkoumané oblasti. Převládajícím půdním typem jsou zde černozemě a hnědozemě. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří převážně černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na jihu území pak prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum). Z hlediska fytogeografie náleží zkoumané území do oblasti termofytika a mezofytika. V severovýchodní části území se nachází přírodní památka Kaolinka. Z prostudované literatury a internetových databází bylo zaznamenáno 646 taxonů, které se zde údajně dříve vyskytly. V terénu bylo determinováno 512 taxonů, z nichž 354 bylo potvrzeno a 158 zaznamenáno nově. Jedenáct nalezených taxonů je na seznamu chráněných rostlin podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., 46 patří mezi vzácnější či ohrožené. K nejvýznamnějším novým nebo potvrzeným nálezům patří například potočnice lékařská (Nasturtium officinale, C2 b §2), kruštík bahenní (Epipactis palustris, C2 t), turan podolský (Erigeron podolicus, C1b) nebo proskurník lékařský (Althaea officinalis, C2 t). 

Mokřadní a obzvláště rašelinné louky hostí mnoho vzácných druhů rostlin a patří mezi jedny z nejohroženějších ekosystémů v Evropě. Znalost vhodného způsobu obhospodařování těchto luk je klíčovým faktorem pro zachování jejich typické struktury a druhové rozmanitosti. Hlavním cílem této práce bylo vyhodnotit různé způsoby obhospodařování na lokalitě Adámky v údolí Rožnovské Bečvy v Moravskoslezských Beskydech a jejich vliv na druhové složení, druhové bohatství cévnatých rostlin, mechorostů a indikačních druhů (slatiništní specialisté a ohrožené druhy) a obsah hlavních živin (dusík, fosfor, draslík) v biomase cévnatých rostlin. Dalším cílem bylo zachytit celkovou variabilitu mokřadní a rašelinné vegetace ve zbytku údolí Rožnovské Bečvy za účelem posouzení reprezentativnosti vegetace zastoupené na lokalitě Adámky a zachycené experimentálními plochami. V rámci vyhodnocení experimentu jsem posuzovala čtyři typy obhospodařování (seč jednou a dvakrát ročně, vyhrabávání stařiny, ponechání ladem) aplikované na trvalých plochách rozmístěných v šesti znáhodněných blocích po dobu posledních 14 let. Data jsem analyzovala pomocí smíšených lineárních modelů, metody PERMDISP, CCA s Monte Carlo permutačním testem a křivek hlavních odpovědí druhů. Pomocí Expertního systému Vegetace České republiky pro automatickou klasifikaci fytocenologických snímků jsem přiřadila zapsané snímky z širšího okolí lokality Adámky k vegetačním jednotkám. Variabilitu těchto snímků jsem hodnotila pomocí metody DCA a NMDS s pasivně promítnutými proměnnými prostředí – pH a konduktivitou vody. Druhové složení experimentálních ploch bylo statisticky významně odlišné v závislosti na aplikovaném způsobu obhospodařování. Největší rozdíly byly mezi plochami sečenými a plochami nesečenými. V nesečených plochách došlo v průběhu experimentu k nárůstu množství nadzemní biomasy některých druhů, což vedlo k signifikantnímu poklesu druhové bohatosti všech tří skupin (cévnaté rostliny, mechorosty a indikační druhy). Sečené porosty se jevily druhově bohaté, s nárůstem v početnosti nízkých a indikačních druhů. Množství hlavních živin v biomase pokleslo v průběhu experimentu bez ohledu na jednotlivé zásahy, zatímco poměr N/K se zvýšil, což odráží zvýšenou limitaci fosforem na celé lokalitě. Podél hlavního gradientu, korelovaného s hodnotami pH vody a produktivitou stanoviště, jsem v údolí Rožnovské Bečvy rozlišila pět hlavních typů mokřadní a rašelinné vegetace (Caricetum nigrae, Carici echinatae-Sphagnetum, Cirsietum rivularis, Scirpetum sylvatici a Angelico sylvestris-Cirsietum palustris). Výsledky studie potvrzují významný vliv seče jakožto spolehlivého způsobu udržení rozmanitosti mokřadních a rašelinných luk. 

Diplomová práce se zabývá přírodními podmínkami a květenou území na západní periferii města Brna, které je vymezeno čtyřmi čtverci probíhajícího podrobného mapování květeny Brna (6764-D-B-c, 6764-D-B-d, 6764-D-D-a, 6764-D-D-b). Práce navazuje na bakalářskou práci, rozšiřuje rešerši floristických databází, a především přináší výsledky vlastního terénního výzkumu, který probíhal v letech 2015 a 2016. Dostupné literární a databázové zdroje uvádějí 811 taxonů, vztahujících se ke studovanému území, mezi nimiž jsou i široce lokalizované taxony. Terénním výzkumem bylo v území zjištěno celkem 411 taxonů, z čehož 75 taxonů bylo zaznamenáno nově. Vlastními nálezy byl v území doložen výskyt 20 druhů ohrožených rostlin. Největší druhová bohatost byla zjištěna v mapovacím poli 6764-D-D-b, kde bylo zaznamenáno celkem 361 taxonů. Zjištěné informace o květeně studovaného území byly využity pro vytvoření návrhu terénní botanické exkurze pro studenty středních škol.